Zradily ho vlasy

Padesátka! Věk, který v životě ženy i muže znamená mnoho. Nepochybně je třeba jej i řádně oslavit, protože se vícekrát neopakuje. Takovou zásadu měl i pan Libor. Kamarádů se v práci sešlo hodně. Proto nebylo divu, že občas musel zajet svým autem doplnit potřebné občerstvení. Oslava končila krátce po půlnoci. Libor sice mnoho nepil, ale občas nějaký ten přípitek také odmítnout nemohl.
"Co teď?" říkal si. "Přece tady nenechám auto a domů nepůjdu pěšky. Navíc mám plno dárků, jak bych to jinak pobral? A nakonec - je hluboká noc. Domů to mám kousek, snad se nic nestane". S touto úvahou Libor odemykal dveře své škodovky a nastartoval.

Byla opravdu klidná, jasná letní noc, nikde ani živáčka. Při jízdě se Liborovi promítaly hlavou zážitky z dnešního, pro něj významného dne. Aniž si to uvědomoval, doléhala na něho únava. Přesto, že jel po suché a rovné silnici, najednou zjistil, že stojí.
"Co se to děje? Táhne mi na hlavu! Proč nejedu dál?" Teprve teď zaregistroval, že auto opřel o sloup veřejného osvětlení. Nárazem se trochu zmuchlala přední maska a rozbilo se čelní sklo. Kolem vzniklého otvoru se paprsky rozbíhaly do všech stran.
"Tak odsud ten průvan!", řekl si jen tak pro sebe. Byl již skoro před svým bydlištěm. Zkusil se hýbat. Šlo to. Zjistil, že kromě drobného krvácejícího škrábance na hlavě a nějakých odřenin se mu nic nestalo. Pokusil se tedy znovu nastartovat. I to se mu podařilo. Opatrně s autem vycouval, dojel před dům a zaparkoval na svém obvyklém místě. Vynesl dárky a uložil je v bytě.
"To je ale malér, co já budu dělat?", přemýšlel. "Policii zavolat nemohu, určitě by zjistili, že jsem řídil přiopilý a o řidičák bych přijít zrovna nechtěl".

Libor uvažoval jen chvilku. Pak okamžitě začal realizovat "dokonalý plán". Vrátil se ke své škodovce a zavezl ji o dva bloky dál. Auto uzamkl a odešel na nejbližší zastávku městské hromadné dopravy. Nastoupil do právě přijíždějící tramvaje. Byla skoro prázdná, na několika sedadlech podřimovali cestující. Za deset minut Libor dojel domů, kde spokojeně usnul.

Ráno vedla jeho první cesta k oknu. Výkřik "Ukradli mi auto", vzbudil i Liborovy sousedy. Za hlasitého nadávání, co to dneska je za lidi a dobu, se Libor vydal na policii. Udal popis, poznávací značku i to, kudy naposledy s autem cestoval. Po sepsání všech formalit vedla jeho cesta do práce. Svým kolegům barvitě líčil, jak špatně skončila oslava jeho padesátých narozenin. "Přišel jsem o auto, bůhví, zda se najde", hořekoval.

Zhruba za čtrnáct dnů našel ve své poštovní schránce dopis. Byl od policie. "Našli jsme vaše auto, je ale nabourané. Dostavte se k převzetí", stálo tam.
Libor skutečně v určený den došel na policejní služebnu, kam si jej předvolali. Úsměvem dával najevo, jak je rád, že se "škodověnka" našla. Že je trochu rozbitá mu ani moc nevadilo. "To se spraví, hlavně že je na světě!" opakoval neustále. "A co zloděj, chytili jste ho?", zeptal se.

Policista však na jeho dotaz odpověděl také otázkou. "Nechtěl byste své tvrzení o odcizení auta nějak změnit?" Liborovi úsměv na rtech ztuhl a policista pokračoval: "Víte, našli jsme na roztříštěném skle kromě stop krve i několik vytržených vlasů. Takový nález samozřejmě může přispět k odhalení zloděje. Poslali jsme proto vlasy na expertizu. Představte si ale, že odborným posudkem bylo mimo jakoukoliv pochybnost potvrzeno, že jde o vaše vlasy! Jak mi to vysvětlíte?"

Vymyslet tak rychle další lež Libor už nedokázal. Musel s pravdou ven. Teprve teď mu došlo, že již dříve nějaké ty "zkušenosti" s policií měl a nalezené stopy bylo s čím porovnat. Přiznal, že jej přepadl mikrospánek, když se vracel z oslavy a s autem naboural do sloupu veřejného osvětlení.
"Jako dopravní nehodu jsem to oznámit nechtěl, protože jsem měl něco málo upito. To víte, padesátiny. Myslel jsem si, že když oznámím fingovanou krádež, docílím alespoň úhrady poškozeného skla od pojišťovny", smutně konstatoval. "Nepočítal jsem s tím, že by mne mohly zradit vlasy", dodal.

A důsledek? Libor byl samozřejmě pokutován nejen za způsobenou nehodu, když řídil aúto pod vlivem alkoholu, ale také za to, že policistům uvedl vědomě nepravdu a postaral se jim o zbytečnou práci spojenou s vyšetřováním neexistujícího trestného činu.

Znovu se tak potvrdilo přísloví o lži a krátkých nohách i o tom, jak to dopadá, když někdo jinému jámu kopá...