Znáš Johna?

Prázdná sklenička dopadla na pult baru. John si přál další, ale už mu ji nedali. Přál si ji ve snu, asi před půl hodinou upadl do bezvědomí. Život s ním vyjebával už delší dobu, ale teď už toho bylo i na něj moc. Jak se říká, jednou měř, dvakrát řež, ale John se nikdy nezajímal o následky svých činů, kvůli tomu se na něj kamarádi, přátelé a dokonce rodina vykašlala, málo uvažoval. John to neměl lehké, nemohl za nic z toho, co se stalo, prostě byl takový, ale sebelítost nikdy neprojevil, raději tyto problémy utápěl v alkoholu, ale nepomáhalo to. Nepomáhalo nic, prášky, cigarety ani drogy. Čím více se snažil vrátit do původních kolejí normálního života, tím více se to všechno sralo. Život se sesypal jako domeček z karet a John už neměl nic. Nemohl si stěžovat, protože neměl komu. Nemohl plakat, protože mu to jeho svědomí nedovolilo. Nemohl se zabít, protože sebevraždu považoval za zbabělství. A přesto, toho večera se již neprobral. Myslíš si, že si znal Johna? Pak jsem byl tvůj přítel.