Můj život...3 část

S Filipem jsme si stále více psali. Byl strašně fajn. 15.3.2009 jsem slavila svoje 18ny. Slíbil že přijde. ale nepřišel. Čekala jsem, ale marně. Ano, litovala jsem toho, ale nedalo se nic dělat. Ani přesto jsme si nepřestali psát. A já ho začínala mít ráda. Byl to první kluk, kterého jsem měla doopravdy ráda. Po smrti Petra.
V dubnu, téhož roku, mi doktoři oznámili, že pokud nepodstoupím transplantaci srdíčka, tak už nemám moc času. Takže jsem musela odjet do Prahy. Bála jsem se, že by Filip na mě nepočkal. Ale byl ohleduplný. V Praze mi oznámili, že mě operovat nebudou. Že je to moc riskantní. Bylo nám porazeno, abychom zkusili Německo. Nechtělo se mi tam, protože jsem tam nikoho neznala, ale taky to byla moje záchrana, a já žít chtěla. k vůli němu.
Do Německa jsme nakonec přeci jen jeli. Stav byl vážný. V Německu jsem podstoupila veškerá vyšetření. Ale musela jsem chvíli čekat. Všechno jsem si odležela tam. Nemohla jsem domů. I když jsem moc chtěla. Ale "měla" jsem Filipa. Strašně mě držel. Snažila jsem se bojovat, dělat vše proto aby to bylo dobré. ale moje srdíčko jakoby stávkovalo a stav se zhoršoval každý den více a více. Ty bolesti, které mi netlumily žádné láky už, bych nikomu nepřála.
Ke konci června, kdy jsem stále ležela v Německu. Mi začal psát Filipův kamarád Denis. Já ho neměla vůbec ráda. Vadilo mu, že s ním Filip nechodí kalit. Začal mi škaredě nadávat. Do adrenalinových feťáků. Že patřím jen na nemocniční lůžko. Že nepotřebuji ani auto, že mi stačí jen postel na kolečkách, že kdyby mě někde viděl ležet na zemi, že by se jen díval jak umírám. Zastal se mě brácha, ale on ho začal přesvědčovat, že stejně nemám šanci, ať se s tím smíří, že stejně chcípnu atd. Filip se mě údajně tehdy měl zastat a s ním se už dál nebavit. Alespoň mě to říkal.
17.7.2009 tohle byl můj termín operace. Přišel den 16.7.2009. Na tenhle den niky nezapomenu. Psali jsme si s Filipem, strašně dlouho do rána. Nechtěli jsme se rozloučit. Operaci jsem měla mít na 10 hodin. Slíbili jsme si, že si předtím ještě zavoláme. Nespala jsem, nešlo to. Zavolala jsem mu. Bylo to strašné. Ta nejistota, jestli se vůbec někdy ještě uvidíme, nebo ne. Jestli spolu nemluvíme naposledy. Milovala jsem ho, on mě. Pak jsme to položili a já šla na sál...