Chorvatsko 2011

Chorvatsko

Rozhodování mezi Rumunskem a Bulharskem dopadlo ve prospěch Chorvatska.
Takže, zase jsem vyměkl a dal přednost jistotě.
Příprava začíná sjednáním cestovního pojištění, pokračuje výměnou peněz zakoupením nějakého pití a jídla.
Z auta demontuji zadní sedačky a vyrábím zvýšenou tedy zdvojenou podlahu.
Na tuto dávám karimatky dekáč tedy spacák.
Připravuji si oblečení plavky, boty do vody.
A je tu pátek toho týdne pro nás svátek.
Vyjíždíme okolo deváté z chalupy směr Rakousko.
Okolo dvanácté jsme ve Znojmě a o dvě hodiny později stavím u pumpy V Rakousku.
Vytahujeme spacáky a uleháme.
Spíme déle, než jsme předpokládali.
Je osm hodin jdeme na pumpu vykonat nezbytné potřeby včetně ranní hygieny.
V kavárně si dáváme výbornou kávu.
Jíme vlastní smažené kotlety zapíjíme limonádou.
A opět do vozu abychom nebyli brzdou provozu.
Jedu po dálnici skoro pořád na maximální povolený rychlostní limit.
Dálniční známku mám a tak se nemusím klepat z pokuty.
Cesta ubíhá velmi svižně jen přes Vídeň jest mírné zdržení.
Obdivuji zdejší silnice, pořádek všude kam se podívá.
Nikde žádná policie schovaná za bukem jak je tomu u nás.
Nevidím nikde na svých putováních tolik kontrol lékáren, žárovek a jiných nesmyslů jako u nás.
No nic, přijíždíme ke Slovinsku kde je nutná dálniční známka a nebo se, dálniční úsek musí objet po vedlejších silnicích.
Návod z Blesku je mi inspirací.
Lakomost mne vede oklikou cca 60km a zdržení odhaduji na půl hodiny.
Za to je mi však odměnou krásné vyhlídky, vůně pekoucího se masa na grilech.
Přijíždějí Chorvatské hranice a celník zběžně prohlíží naše pasy.
Vjíždíme do cílové to pro nás země.
Jedeme po dálnici směr Split.
U závory vyzvedávám kartu s označením vstupu.
Jedeme po dálnici A1 a musím obdivovat její stavitele.
Museli překonávat neuvěřitelné potíže při jejím stavění odstřelovat skály, přemisťovat kopce, navážet kamení, razit tunely.
Povrch je neuvěřitelně kvalitní bez výmolů a kolejí.
Provoz je velmi malý.
U sjezdu na Senj platím mýtné asi 27 Euro
Pokračuji po místní komunikaci k pobřeží.
Fouká tu velmi silný teplý vítr.
V jedné z vesnic zastavujeme na kávu a já si dávám bílé víno jenž je podáváno s ledem.
Dávám si ještě jednu sklenici zde je dovoleno mít mírně v hlavě nakoupeno a tak se tím řídím.
Platím a odjíždím rozjařen s pocitem blízkého moře.
Cítím jej ve vzduchu.
Krajina je hornatá, všude samé křoví, kamenné zídky a občas nějaký dům.
Serpentina střídá druhou a být tu na motorce smažil bych to až na koleno.
Sjezd je asi dvacetikilometrový a bojím se selhání brzd což už jsem zažil v Alpách, kde mi brzdy shořely.
U motorky jsem brzdy utavil už několikrát.
Pak je to príma zážitek jet do zatáčky s pocitem, že si přibrzdím a ono nic tak ji prosmahnu s tím kolenem u země a modlím se a zatím zaplať pánbůh to pomáhá.
Tak zase k té cestě.
Vidím modro a to modro je moře.
Je velmi klidné bez vln.
Těším se, jak se vykoupu.
Jenže není tu žádný vstup jen příkré skály.
Jedeme po pobřeží a asi po dvaceti kilometrech se nám pozdává příhodný vstup.
Svlékáme šat a jdeme do vody.
Voda je čistá, modrá a slaná.
Pláž je kamenitá a nepohodlná.
Je tu docela dost přebytečného odpadu.
Kocháme se sluníme a jedeme dále po pobřeží.
Cesta se klikatí, jede po srázech hor nahoru posléze zase dolu a stále tak.
Občas stavíme na kávu, jídlo a pivo.
Večer míříme do malého campu, kde spíme v autě
Dáváme si od zdejšího !vinaře“ víno jenž bych ohodnotil na krabicák za deset z Delvity pro bezdomovce.
Dokupuji tedy colu pro snadnější konzumaci, jsa lakomý nikdy bych alkohol zbůhdarma nevylil a to víno nebude výjimkou.
Ráno trošku jak je zvykem bolí hlava.
Koupu se sluním na rozkládací židli z Tesca a pak odjíždím vstříc dalším zážitkům.
Jedeme po pobřeží občas stavíme a jíme kecáme koukám po ženských a spolucestující po chlapech, i když co já vím.
No a pak sháníme ubytování.
V každém městě stojí osoby nabízející apartmány sobi atd.
Cena se musí smlouvat a ubytování předem vidět.
Chtěli nás ubytovat i v garáži bez oken což jsem s povděkem odmítl.
Tam kde bydlíme, jsou Češi, Němci a my.
Klimatizace chybí a již je zaplaceno není možnost změny.
Trpíme tu bez ní po tři dny.
Na jídlo chodíme do plážové restaurace, kde si dávám mořské potvory, čevabčiči kávu pivo ostatně jak je mým zvykem všude.
Jsem spálen na troud kůže je rudá tělo pálí.
Tak si ve stínu čtu jednu ze tří knih, co mám sebou.
Je tak napínavá, že 500 stran zdolávám za necelé dva dny.
Večery trávíme čuměním na filmy v Pc hráním karet, pitím vína spaním a hraním s těly.
Další dny trávíme cestou až na Makarskou riviéru. Je to tu čím dál hezčí.
Hledáme osamocené pláže.
Večer hledám ubytování v horách do kterých vede cesta jenž by byla téměř neschůdná i pro pěší. Na jejím konci je konec.
A kousek pod ním je vinárna v krásné přírodě.
Sedíme uprostřed stromu jíme čevapi pijeme víno.
Potkáváme krajany v kabrioletu s nápisem cestování s úsměvem, jenž jim opravdu nechybí, jsou nalitý jako broci.
Opět spíme v autě.
Večer fotím zamlženou vyhlídku.
Prší a tak jedeme do krámu na nákupy.
Mám posledních asi 25 kun a za ty kupuji boty a dvě piva.
Pak míříme směr dálnice kousek od Dubrovníku. Dálnice je úplně vymetená a dojem z ní kazí jen fakt, že za ní budu muset cálovat.
Taky, že jo.
Opět objezd Slovinské dálnice a za ušetřené peníze návštěva zdejší restaurace.
Jídlo je tu výborné skoro stejně dobré jako v Maďarsku.
Zeleninu trhají přímo ze zahrádky a maso snad okrajují ještě z živých zvířat jak je dobré.
Platím necelých třicet euro a jedu dál směr Znojmo.
Kupuji benzín jenž je již všude levnější než u nás a mířím na D1.
Chtělo se mi spát a zde je po spánku.
Rána za ranou panel za panelem.
Na padesátém kilometru sjíždím a mířím na chalupu.
Jsem tu doma u Sázavy.
Máme to tu lepší myslím si.
Raději bych byl tam říkám.
Vidím ty hory slyším cvrkot cikád.
Cítím vlhkost moře a to je dobře.
Otvírám lednici dávám jeden Kácov pouštím telku.
Všude se jebou nebo něčím serou, ať jdou ty kurvy do prdele.
Mně zážitek nezkazí, říkám si.
Taky jsem tam viděl bídu, domy bez majitelů, střech, půdy tedy země.
Jen jsem tam neviděl Tebe ty náš milovaný poslanče.
Možná právě proto toto tak mohlo být.