Láhev vodky

V láhvi vodky tříští se sluneční svit,rozkládá se na miliony odstínů z nichž vnímáš jen půlku. Nekonečné spektrum nenávratně mizí v obsahu láhve. Vstřebává se hluboko do vůně ječmenu, který oslnil smysly blízko složené skleničky s rudým zdobením od rtěnky při okraji. Vůně se jí vryla hluboko do skla. Již nevnímá matičku Zemi, na dně ji drží pouze přitažlivost k láhvi. Láhvi, co zvolna ztrácí obsah svým nedotaženým uzávěrem.
Barvy už pozbyly tónů, vesele hrají černo-bílé divadlo sklenici, která vyčerpáním,možná i opojením, ztrácí balanc a padá. Do hlubin kuchyňského stolu padá. Padá k zemi. Všímavé oko koutkem spatří nepatrnou změnu zátiší, však vlivem ječmenu ani nehlesne. V láhvi vodky tříští své smysly a rozkládá je na miliony vjemů, z nichž nerozumí žádnému.