Na břehu rybníka

Sedím u rybníka, opřená o strom na kraji břehu a pozoruji lehce se vlnící hladinu vodní plochy, občas z ní vyskočí nějaká ryba. Vítr si pohrává s listy vysokého topolu nade mnou a já dole slyším jen jejich šustění, najednou jeden lístek už nevydrží nápor větru a snáší se ladně na hladinu. Když dopadne, jen trochu se namočí, ale zůstane na povrchu a pluje po vlnkách, poskakuje z jedné na druhou jako by to byl surfař na moři. Slunce je už hodně nízko na obzoru, bude brzy zapadat, ale ještě stihne posledními paprsky ozářit hladinu, osvítí každičký list na stromech a pár paprsků dopadne i na mě. Nejsou již tak hřejivé jako před pár hodinami, ba naopak, až nyní začínají být příjemné. Nepálí, jen lehce pohladí a nakonec se všechny schovají za horizont a začíná se stmívat.... Pomaličku se ochlazuje, ale ne moc, je stále krásně teplo a větřík si pohrává s mými vlasy. Přistoupíš ke mně ze strany s otázkou, jestli mi tu takhle v plavkách není zima a ačkoliv ti odpovím, že ani ne, přehodíš mi přes záda deku a posadíš se vedle mne. Schoulím se ti do náručí a ty mě pevně obejmeš. Hlavu ti položím na rameno, hladíš mě po vlasech a po tvářích, tak jemně a lehce jako to nejmenší pírko vznášející se vzduchem a dopadající na zem. Přikryju dekou i tebe, abych tě mohla mít ještě blíž a cítit, jak se dotýkáme celým tělem. Jsem ti tak neskutečně blízko, ležím ti na rameni a ty mě držíš tak pevně, jako kdybys mě už nikdy nechtěl pustit. Jako kdybych byla tvou součástí...