Rudá krása

V dlaních svých jablko svírajíc,
pozorujíc jeho líčka krví zalitá.
Však jeho barva vábí víc,
než-li všechna krása světa do hlíny vyrytá.
____
Kouřím jednu cigaretu za druhou a pozoruji, jak kusy spáleneho tabáku dopadají na podlahu a poté si s nimi hraje má bílá kočka. Nikdy jsem nechápal co je zábavné na tom, rozmazávat zbytky toho hnusu po lině. Po dobrých 10ti minutách jsem donutil sám sebe odtrhnout oči od země a rozhlédnout se celou místností po lepším objektu zájmu. Avšak všude bylo prázdno. Zdi holé bez obrazů či fotek, postrádající barvy i jiné doplňky. V jednom z rohů stojící věšák, který trpěl nahotou a vedle skříň, která bolestivě skuhrala pokaždé, když jsem se chtěl ráno obléct. Moje oči putovaly dál a jediné co potkaly, bylo několik much na cestě za svobodou k otevřenému oknu. Jen jediná věc v té změti šedé a bílé se jevila jasnější a živější, než-li jindy.

Bylo tam, jako už pár dní. Pořád svěží, bez ztráty svého kouzla a jasnější než první paprsky vycházejícího slunce. Barevnější než křídla nejtropičtějšího motýla, ačkoli na NĚM jest barva jediná, rudá jako líce malého dítěte. Prostoupil jsem skrz tvrdé hradby a rozhlédl se. Díval jsem se stále hlouběji do nitra, otevíral dveře a kráčel místem, které mi bylo předtím skryto. Stál jsem kdesi jako neviditelný pozorovatel a obdivoval svět, který stvořil někdo tak malý a bezvýznamný. Někdo, koho když potkáte, tak vykřiknete a odhodíte pryč, aby se vás nemohl ani dotknout. Vytvořil malý svět plný chodbiček, do kterých vkládá svou sílu, nový život. Kladl jsem jednu nohu před druhou a postupoval pořád dál, vnímal vůni, která prostoupila celým mým tělem, poté mne opustila a linula se dál ven. Dotknul jsem se prsty kluzkých stěn a cosi mi našeptávalo ať ochutnám. Ten líbezný hlas mne pevně omotal provazy a utahoval tak dlouho, dokud jsem nepodlehl a neokusil. Tělo se zachvělo a hlavou mi projela několikanásobná chuť trpkosti. Uslyšel jsem tříštivou ránu a sklo snášející se a dopadající na zem. Otočil jsem prudce hlavu. Má kočka přeběhla po okením parapetu, ve snaze skrýt svůj nepovedený pokus chytit mouchu na okně, při čemž shodila sklenku z minulého večera. Stočil jsem pohled zpět ke svému objektu zájmu.

Tektokráte jsem neviděl svěžest, krásu a život, nýbrž obyčejné shnilé jablko prolezlé červy.
____
V dlaních svých jablko svírajíc,
pozorujíc jeho líčka krví zalitá.
Však jeho barva vábí víc,
než-li všechna krása světa do hlíny vyrytá.