Jestli žiju?

Jestli žiju, vyju

Ospalý den jen přemýšlím, zda to není sen či noc.
Bylo toho moc a teď zase málo
Kdy toho bude akorát to snad tentokrát?
Byl jsem na závodech v autokrosu, srazu motorkářů, festivalu v Trutnově, předělávám střechu, chodím do putyk i práce, byl jsem nemocen, opilý i zhulený.
Taky jsem četl, knihu ztratil, některé i vrátil.
Na sraz literátů chtěl jsem, však cestování přednost dal, to abych nebyl sám.
Taky pracuji i sním a pak spím.
Myslím na hřích a chodím se zpovídat ke kapličce a přeji si Vám, co mám.
Nezapomenu i na něj, vždy ho pozdravím, slíbím cosi a pak jedu dál to většinou.
Tělo věkem chřadne a občas cosi hlásí bolestí.
Tak nejím maso, chci hubnout, nemít stres ani jiný třes.
A ono to nějak nejde, nástrahy jsou příliš vysoké a já příliš sláb.
Každý den je to vlastně sen tu být.
Tráva vyroste i bez nás a voda ta taky poteče i slunce a měsíc vyjde, co nám na tom sejde.
Sklízím víno, vypaluji kořalku koštuji tu tam i onde.
Možná začnu pivo vařit to se teprve dobře bude dařit.
Taky dělám cosi ze dřeva motorovkou a dláty a pak jména tomu dávám.
Od té doby nejsem alespoň sám, já mám je, oni mne.
Taky myslím na své rodiče, jak oni na to hledí a jak se mají.
A čumím tupě do bedny, té televizní a pak té počítačové.
Jak jen z toho chytrý budu, co vše vím.
Pomyslím.
Asi už nic nevymyslím.