Smutek

Blíží se večer a já koukám z okna jak město pomalu utichá.Opět mám špatnou náladu,utápím se ve smutku a depresi z mého dosavadního života.V poslední době nedokážu vůbec používat zdravý rozum.Neustále musím myslet na jednu věc,lépe řečeno na jednoho člověka.Mylně jsem si myslel,že už jsem konečně našel svůj smysl života,lásku.Ale není tomu tak,hodně jsem se zmýlil v tom člověku a naivně jsem věřil,že ve svém životě konečně najdu lásku a štěstí.Proč musí být na mě život tak tvrdý?.Cítím se ted jako kůl v plotě.Stále častěji mě napají myšlenky,že si něco udělám,at už se nemusím trápit.Žádné jiné východisko jsem nenašel.Bude to tak lepší,stejně na mě nikomu nezáleží.Rozloučím se se světem a bude to.Pár vecí v mém životě bylo krásných,ale pak všechno otočilo proti mě,já už tu tíhu neunesu.Možná nejsem schopen něco si udělat,ale musím se překonat a ukončit své trápení.Budu o tom ještě přemýšlet.