Orion

Byla jsem pyšná, když jsem si ho nesla domů. Takovej drobeček to byl, chundelatej a sněhově bílej s pár modrošedými flíčky na hlavičce. Kříženeček britské modré a perské činčily, hrabě s modrou krví.

ORION.

Spoustu legrace nám přinesl do rodiny. Byl nejmladší a nejmenší z mé kočičí smečky, která čítala jenom tři jedince, ale apetitu a energie měl víc, než ty dvě dohromady. Spapal všechno na co přišel a večer si lehl k mě na gauč a za každé podrbání či pohlazení spokojeně předl.

Je pravda, že si na něj obě kočičky Maddie a Annie, docela dlouho zvykaly, ale zanedlouho s Annie podnikal ty nejšílenější vylomeniny a kousky, při kterých člověku zůstával rozum stát. Tak třeba, když si vzájemně honili svoje ocásky a přitom do sebe narazili a svalili se na zem.

Maddie se s novým přírůstkem do rodiny smiřovala velice těžce, ale nakonec si i ona udělala ve svém srdíčku zvláštní místo. Pak mu láskyplně olizovala hlavičku a brala ho spíš jako své dítě.

Velice krásný pocit měl člověk z toho, když pozoroval jak ti čumáčci spinkají. Láskou by je snědl.

Odjela jsem na dovolenou a starost o kočičky jsem nechala na rodině. Věděla jsem, že o ně bude dobře postaráno. Po týdnu jsem se celá natěšená vrátila domů, abych své miláčky pusinkovala. To bylo radosti. Orionek se na mě zvláštně díval a já nevěděla, co si myslet. Pak jsem to ale pustila z hlavy a dala jsem jim dobrůtky.

Orionek přičichl, ochutnal a odešel. Cože? Orionek? Ten co papal vždycky za dva? Za dva dny už nejedl vůbec a já s ním pospíchala k doktorovi. Tam potvrdili, že je vyhublý, nabrali mu krev a dali antibiotika. Druhý den mu nasadili infuzi a třetí den mu diagnostikovali akutní zánět pobřišnice. FIP – smrtelnou kočičí nemoc.

Příčinou této nemoci je koronavirus, který u kočiček způsobuje průjmové onemocnění, ale u pěti procent koťátek tento virus zmutuje a vyvolá infekční peritonitidu, která vždy vede ke smrti zvířete.

Orionek se narodil 10.5.2011 a opustil nás 4.10.2011. Když umíral, držela jsem ho v náručí. On se na mě naposledy podíval a zemřel.

Doufám, že je mu tam, kde teď je dobře a hraje si s ostatními koťátky. Třeba hrají „hon na ocásek“ nebo jen spokojeně předou.

Tímto se chci s tebou rozloučit, Orionku. Budeš mi moc chybět, nikdy na tebe nezapomenu. Annie a Maddie tě stále hledají a nechápou, kde jsi. Jednou se všichni zase sejdeme, v to věřím.

Sbohem…