Potok událostí

Všechno se hroutí a zbyly mi jenom sny.
Potok teče dál a nikdy se nezastaví - stejně tak jako poslední události. Sedím na jednom místě v našem městě kousek za barákem a ještě blíž k mé nejlepší kamarádce. Má jediná skutečná opora. Pozoruji jak teče Labe a přemýšlím. Ale ono není o čem, pro mámu je to definitivní, pro tátu pomluvy a lži. Já to vidím, tak proč né i ona? On ji miluje, ona jeho už dávno ne. Závidí mi že jsem zamilovaná. Řekla mi jednu takovou větu.
"Je dobře že jsi zamilovaná, mě se to už dlouho nestalo."
Ale vždyť si tátu vzala, měla by ho milovat a ne závidět mě. Vždyť jsem jejich dítě, jejich dospělé dítě co se sice chce stát psychologem, ale není správné abych byla psychologem svým rodičům. Nemůžu být ani matčin detektiv a hledat věci co neexistují. Ale ona tomu nevěří. A co potom já? Jsem nevinná oběť. Jak tohle skončí? Opravdu nám chce matka dál ubližovat?