Inteligentně o sebevraždě

Jistý německý inťouš svého času prohlásil, že jediný skutečný filosof je sebevrah. Neboť pouze on řeší základní životní otázku. Díky tomuto výroku si dnes připadám moudrý. Jsem ve fázi, kdy tuto základní životní otázku řeším a na hamletovské „být či nebýt“ odpovídám „fakt ne“. Nejsem nihilista, naopak, věci podle mě dávají smysl, ale při snaze ten smysl nějak pojmout jsem došel k názoru, že vše stojí za hovno. Ženy mě nechtějí, víno nepiju a zpívat neumím. Jelikož si myslím, že výše zmíněné tři věci jsou jediné hodnoty v životě lidském, nemá pro mě smysl dále existovati. Nechci se chovat mainstreamově, proto zvolím dle kriminologických statistik typicky ženský způsob sebevraždy. Mixnu si nějaký koktejlek z prášků. Vzhledem k mé rodinné anamnéze nemám problém najít v šuplíku vše, co by si pejsek ani kočička do dortu fakt nedali. Začneme rohypnolem. Vzhledem k tomu, že se jedná o moji jednosměrnou jízdenku na věčnost nehodlám být za Skrblíka a štědře vyloupávám do sklenice celé plato. Přidáme nějaký ten Neurol, Codein, sirup co mi zbyl od posledního zánětu průdušek a jakožto třešinku na dort nastrouhám balík Brufenu. Chtěl jsem být vtipný a švihnout do toho ještě mastičku na hemeroidy, ale mám pochybnosti, že by patolog při rozboru obsahu mého žaludku tento typický kanadský žertík pochopil. Z chemie jsem prakticky propadal, ale něco vzadu v hlavě mi říká, že tenhle drink by nerozchodil ani ten nejvysmaženější borec co sedí před Hlavákem. Následně si sedám za klávesnici svého počítače a začínám psát svůj dopis na rozloučenou. Díky bohu, že v MS Word existuje kontrola pravopisu, protože jinak bych byl před mými drahými pozůstalými za blbečka. Težko hledám slova, chci aby to fakt vyznělo, chci vylíčit vše, a přesto nechci své široké příbuzenstvo pobuřovat poněkud trapnými důvody své sebevraždy. Nakonec jsem sesmolil dle mého soudu vcelku obstojný dopis na rozloučenou. Dokonce se to sem tam i rýmuje. Jasně, na moji slohovku ze druháku na gymplu to nemá, budiž mi ale dáno k dobru, že na téma „Jak jsem se měl o prázdninách?“ se píše poněkud lépe. Dopis Vám mí drazí a laskaví čtenáři předkládat nebudu, spíše Vám popíšu důvod mého odchodu ze světa se všemi pobuřujícími detaily.
Začátkem tohoto září jsem se rozešel s přítelkyní. Byl to můj nejúžasnější vztah. Pokud však očekáváte, že ta daná slečna je důvodem mých farmaceutických orgií, tak jste na omylu. Dokonce bych si o Vás i dovolil tvrdit, že se Vaše intelektuální potence Vám při čtení detektivky velí od začátku podezřívat zahradníka. A pak jste vyjukaní jako heterosexuál v gay clubu když zjistíte, že pachatel je někdo jiný. Ale zpátky k tématu. Rozchod s přítelkyní pro mě byl relativně snadno překonatelná událost, jelikož jsem měl dost peněz, vůli pít a nový objev na obzoru. Co si budeme povídat, Kate Moss to nebyla, ale všechny mé touhy uspokojovala přímo neskutečně. Když jsem s ní měl intimní kontakt poprvé, její rty na mém pinďovi zanechaly v mé mysli nesmazatelný otisk. Jo, byl to blow džob jak O2 Aréna. Nechci působit nechutně, ale některé věci zkrátka básnickou synekdochou nevyjádřím, ani kdybych se měl posrat. Bohužel tento nový objev měl jednu vadu. Byla to tak trochu kurva. Opět nejsem schopen ve svém arzenálu básnických tropů najít politicky korektnější výraz, omlouvám se všem útlocitným čtenářům. Teď mě napadá, že bludička je možná to správné slovo, ne kruva. Ve chvíli, kdy si s mým nejlepším kamarádem začala vyměňovat hlubokomyslné sms poněkud rozverné povahy, dosáhla moje frustrace životem vrcholu. Její lásku nikdy nezískám, a tak se zabiju. Takže tedy, za mojí sebevraždou nestojí trapný důvod typu „opustila mě moje životní láska“, ale naopak velmi proklatě básnický důvod „vysrala se na mě moje bludička“.
Sice se nejedná o bajku, avšak cítím morální povinnost zakončit toto veledílo současné literatury ponaučením. Vzhledem k tomu, že jsem již unaven datlováním písmenek, pokusím se zkrátit ono ponaučení do jediné, zato však výstižné věty:“KUNDA TÁHNE VÍC JAK ČTYŘI TRAKTORY“. Mě třeba dotáhla k sebevraždě. Ještě naposled se pokochám pohledem z okna a vypiju onen elixír! Budu věčně spát, jak zpívá Nohavica, spánek je sladká mdloba! Díky lékárníku! A kurva! Dost se mi navaluje. Jo, budu blít. Hm, tak jsem si pozvracel klávesnici. Takže nejenom že budu naživu, ale ještě mi nepůjde noťas. Čím dál tím lepší. Asi jí napíšu smsku a zkusím jí získat zpátky. Vždyť proto jsem na světě. Abych dělal brutální chyby a nikdy se z nich nepoučil. Jo, pro průser jsem byl vždycky predestinovanej...