První dojem...SAKRA první dojem!!!

S knedlíkem v krku, s třesoucíma se nohama, s hlavou přeplněnou děsivými předsudky svírám kliku jakýchsi modrých dveří. Vpravo, na oprýskané zdi, se vyjímá bílý štítek s nápisem 8.A. Kolem mě pobíhají stovky dětí příslušející některé z blízkých tříd. Mojí osoby si nikdo nevšímal. Připadala jsem si jako bych tam ani nebyla. Jako ve snu. V podivném snu. Sama na sebe a tuto situaci jsem shlížela s jakýmsi opovržením, nadhledem, říkajíce:

,,Sakra čeho se bojíš?! Prostě tam jenom vejdeš. Je mi z tvého chování špatně!“ Jinak sebevědomá holka se mění v bázlivou holčičku. Myslí mi probleskla myšlenka na útěk. Něco jako: ,,Uteč dokud je čas!!!“

Jenže bohužel, bohudík někdo otevřel prudce dveře, takže jsem jenjen uskočila na stranu. Chlapec, který toto leknutí způsobil, na mě nechápavě pohlédl a prohodil: ,,Jdeš dovnitř?“ Já jen mlčky přikývla. Nešlo již vycouvat. Vcházím do rozjařené třídy. Těžko by si z toho pohledu šlo udělat obrázek o mých budoucích spolužáků. Mimo to, že nešlo v křiku a snad třiceti různých rozhovorů rozeznat ani slovo, tak kolem mé hlavy létaly židle,láhve a papírky. Jakmile však vstoupil učitel - vážný starší muž - třída ztichla a já si stoupla doprostřed třídy, otevřela ústa a…rozbrečela se. Sama sobě říkajíc: ,,První dojem ženská! První dojem!“ No a tak to prostě bylo. Duševní přípravy selhaly, rady nefungovaly. Byla jsem tam jen já - prostě taková zkouška.