NEJSEM SNÍLEK, POUZE CHCI ŽÍT

Jmenuji se Dominika, je mi dvacet let a studuji psychologii v Hradci Králové. Mám kolem sebe spoustu skvělých přátel, milující rodinu a přítele Davida. Co víc si přát. Nepatřím mezi pesimisty, jsem velký optimista. Všichni mi říkají, že to není optimismus, ale že jsem pouze velký snílek. To si osobně nemyslím, ale nechávám je při tom ?. Jsou to kamarádi a znají mě, možná na tom něco pravdy bude. Kdo ví? Vždycky mě na škole bavila nejvíc psychologie, jako samostatný předmět. Měli jsme spoustu pohovorů a posezení s psychology a i psychicky nemocnými lidmi, kteří se s problémy vypořádali, či s nimi stále bojují. Baví mě s těmi lidmi hovořit a naslouchat jim. Má práce, kterou budu odevzdávat na konci školy pojednává o lidech trpící AIDS.
Problematika AIDS mě zaujala, když jsem si v jedné knize přečetla větu: Pamatujte si, že AIDS nedostanete proto kdo jste, ale proto co děláte. Napsal to basketbalista, který nedávno na to zemřel na následky AIDS. Vždy se ty lidi snažím pochopit, ale proč si vlastně nedávají pozor, přeci vědí co je virus HIV zač a zahrávají si stejně, to se vyhýbá mému logickému myšlení…….
….. Nikdy bych to asi nepochopila. Kdyby nepřišel 30. Srpen 2005. Nevím, zda tento den proklínat, či ho považovat za zkušenost, varování ……… Ale jedno vím jistě ten den mi naprosto změnil život. Končil Srpen a mi se s kamarádkami ze školy a z třeťačkami z hotelovky dohodli, že když jim končí prázdniny, musí se to řádně oslavit. Vydali jsme se do EL - Diabla s myšlenkami: Ať se děje vůle boží, ne že by někdo z nás byl věřící, ale chtěli jsme si to pořádně užít a nemyslet na následky.
Mám přítele a mám ho moc ráda. Ale tady se objevil jeden nádhernej kluk. Nevím co to do mě vjelo, nikdy se tak nechovám, ale teď jsem si dala fernet - už asi 10. - na kuráž a oslovila ho. Tancovala jsem s ním, dáli se tomu ochmatávání říkat tanec a skončilo to …. Musím přiznat, že tak, jak jsme si oba přáli. Podvedla jsem Davida s prvním klukem na diskotéce..!?L!?!?! Jsem blbá. Vím, že mu to nikdo z mích kamarádek neřekne, ale mě to mrzí. Ten večer jsem však měla mnohem větší problém, zastavil mě jeden kluk, vím, že byl předtím u Jirky, tedy kluka, který země udělal záletnici. “Tys …. byla s Jirkou?” “A koho to zajímá?” “ Já jen víš Jirka , on je nemocnej. Měli jste to ….?” “ Jak nemocnej. Co to plácáš?” “Má AIDS.” Pane bože to snad ne. Až teď jsem si uvědomila co znamenalo slovo TO. Ne neměli já mám antikoncepci. Krucifix, já jsem kráva.
Druhý den jsem to po probdělé noci musela někomu vyklopit. Řekla jsem to Denise. Je to má nej kámoška a moc príma holka. Vyslyšela mě a vynadala mi,co se do mě vešlo. Pak mi jen řekla: “Musíš na testy Domčo. Sama víš nejlíp jak vážný to je.”
Poslechla jsem jí a hned druhej den ráno šla do nemocnice. V té čekárně jsme si připadala,jako prašivá. Měsíc čekat. No to se ta baba snad Vencla. .
Ten měsíc byl hroznej. Rozhádala jsem se s mámou, se kterou si za jiných okolností bezvadně rozumím. Dala jsem Davidovi kopačky, jestli to v sobě mám, nechci aby to měl taky. Stále jsem, ale optimistou? Ne jsem snílek. Co mě to jen v tu sobotu napadlo?!
3. Října v Pondělí jsem nešla do školy, ale na výsledky testů. Nedovedete si představit, co pro mě znamenalo rozlepit obálku a vysunout lékařskou zprávu s výsledky. Stačí první řádek, ale já mám, strach mám takový strach. O mém životě se právě rozhoduje. Chci ŽÍT! Mít děti, rodinu, přátele, cestovat a jíst zmrzlinu v podchodu, chci se zase po takové době naplno zasmát, udobřit se s mámou …… Zasloužím si žít! Najednou si uvědomuji, jak je život krátký. Stačí jedna blbost a je zkrácený o dalších 40 let. Musím to zvládnout. Vysunula jsem z obálky papír a vytryskly mi slzy: Jsem ………

HIV: NEGATIV