Veverky Vol.1

Jednou za rok se sejde v Hostivařském parku na sto veverek, aby oslavily konec roku. Ale tento rok tu byla delegace až z Krkonoš, takže oslava byla desetinásobná. Jednalo se o veverkách přistěhovaleckých. Ale veverky z Ruska se to dozvěděly a poslaly své zástupce. Na větvi staré vrby se jednalo o to, jestli bude hlavním centrem Německo nebo Rusko. Každá veverka chtěla svoji zemi uhájit, ale nakonec se vše zkomplikovalo. Na vrbu se začaly sápat lasičky. Ubohé veverky se nestačily zformovat, a tak většina byla chycena a později i sežrána. Ale čtyřem veverkám se podařilo utéct. Jedna veverka z Ruska, druhá z Německa a další dvě byly Češky. Po mnoha stromech se konečně dostaly do bezpečí. Lasičky ztratily stopu už po třetím stromě, ale české veverky, Skuk a Rek, si chtěly být jisty, že poslední delegační veverky budou žít. Zeegor, poslední člen německé delegace si stoupl doprostřed skrýše a začal německy nadávat na českou obranu, naopak Jegor, člen ruské delegace, byl rád, že alespoň oni žijí. Začalo se stmívat. Veverky seděly stále ve srubu jednoho velice širokého stromu a čekaly, až se po nich bude pátrat. Druhý den ráno se první vzbudil Skuk a tak se vydal obhlédnout okolí. Po hodině beznadějného hledání jakékoliv veverky to vzdal a vracel se zpátky. Na půli cesty byl však napaden. Obklíčily ho tři lasičky. Mezitím se v dutině stromu poprali Jegor se Zeegorem a odehnal je od sebe až Rek. Když se Skuk dlouho nevracel, napadla Reka ta nejhorší teorie.
Vysvětlil, jak se věci mají, svým kolegům z ciziny. "Náš úkol je dostat se k řece, tam jsou naši přátelé bobři. Ti vás dostanou do vašich zemí." vysvětloval a názorně ukazoval na mapce Rek. Začaly opět skákat po stromech a cesta jim příjemně ubíhala, kdyby na ně nezaútočila vosa, která nakonec odletěla. Protože jí Zeegor mávnul packou přes křídla. Když už byly téměř u cíle, všiml si Rek řevu, který se ozýval kousek od jejich cíle. Nechal přátele na bezpečném místě a sám se šel podívat, co se vlastně děje. U vody bylo kolem dvaceti bobrů, kteří bojovali proti dvojnásobku lasiček. Začínalo to vypadat dost špatně pro bobry. Rek skočil na jednu z lasiček, která chtěla kousnout bobra do krku. Rek své drápky prostrčil očkama lasičky a ta v záchvatu šílenství skočila do vody, kde jí roztrhaly štiky. Ale to už byl Rek na další lasičce. Ta ho ovšem setřásla a sama se ho chystala usmrtit. Rek však byl rychlejší. Vyskočil do vzduchu a skočil na nepřítele dříve, než mohl reagovat na odpor. Kousl protivníka do krku a uskočil stranou. Jeden z bobrů to s ním už vyřídil. Bouchl lasičku do hlavy klackem tak mohutným jako lidská paže. Zprvu prohraná bitva skončila výhrou na straně bobrů a nemalou zásluhu na tom má Rek, který se právě vracel ke svým společníkům.