Kérka a loupák

Není kérka jako kérka. Ta moje je neviditelná, vím o ni jen já a mí nejbližší.
Ale to jsem asi něco přeskočil. Myslím, že já se svojí lupénkou mám takových znaků heurékom. Né, že bych za tyto znaky platil jako přímo. Já jsem si na ně zadělával v průběhu svého života třeba soustavným pitím alkoholu spojeného s nestřídmým životním stylem. Stálo mne to mnoho úsilí nežli jsem dosáhl kýženého výsledku pokrytí pokožky. Nemusím se nyní za nic stydět jen na plavečáku vykazují moji osobu vždy jak mne spatří. Je to divné sortování kárkaři tam můžou a já ne.
Když o tom tak přemýšlím mám s výše uvedenými společnou starost tedy jak ve vhodnou chvíli znaky zakrýt.
Říká se, že co tě nezabije to tě posílí. Říká se, že lupenkáři se dožívají o 15 let méně. Říká se, že to není nakažlivé. Ale ono se toho říká.
Budu sprostý sere mně ta svině zkurvená flekatá loupavá.
Závidím kérkařům vypracovaná těla omotaná orli co leckam nakukují.
A je mezi námi vlastně nějaký rozdíl?
U mne jdou ty znaky zevnitř u nich si je zadají a koupí.
Já je mám upřímnější tak si jich budu muset začít vážit.