Odlesk slávy

Snažil se dosáhnout k nebesům. Byl pln života,ambicí a chtíče. Chtěl se odrážet v nebeském lesku. Došel tam,cestou se za nikým neohlížel. Měl pouze jediný cíl,být sám. Nikdo se mu nesměl přiblížit. Neměl cit,byl dokonalý,za svůj dlouhý život udělal mnohé. Vyrost a zastínil ostatní. Nebylo tak velkého,kdo by se tolik přiblížil nebesům. Ostatní se krčili pod jeho stínem. Jeho mohutnost zabyla mnoho slabších,ale jen to mu zaručilo život,nenechat se zastínit odleskem jiných. Každou roční dobu byl jiný. Poskytl domov mnoha jedincům. Nasytil je a některé zabil. Zestárl a kůže mu svraštěla a popraskala. Začal hnít od vnitřku,hnusný pocit cítit jak umírá. Naposled se vydal do posledního boje za svého života. Naposled se nastavil slunci,naposled nakrmil,naposled se nechal obdivovat a naposled ubytoval ostatní maldé a živé. Ale než padl,nastavil se hrdě a napřímil se jak to jen šlo,nechtěl zemřít jako troska. Ještě naposled se nechal ovanout větrem,než se celý prohnilí zlomil. Když dopadl na zem,zabil mnoho dalších,slabších. Na jeho místě pak vyrostl další silný,taky vyrost až k nebesům. Po něm další a další.