Titulek

Tak já nevím.
je to vůbec nutné.
Osobně si myslím, že psát něco ze života.
Smrdí pěkným průšvihem.
Někdo se toho chytne a bude se v tom štourat.
Pak v tom bude hledat pravdu a ostuda a nebo možná i něco horšího je ihned na světě.
Je to jako sázka do loterie? Už od dětství se pokouším něco sepsat. Psal sem všechno, co mě napadlo.
Jednou detektivku? Podruhé humor. Pak jsem zkoušel parodovat televizní seriál. Většinou to bylo docela čtivé. Jenže jednoho dne se můj mladší bratr nudil a má dětská literární díla skončila kompletně na ulici. Ve formě papírové vlaštovky.
Celá ulice byla plna mého psaní.
A kupodivu si nikdo nic nepřečetl.
Zjistil sem, že psát literární veledílo v deseti letech je skoro nemožné. Ne, že bych se na to necítil?
Já byl od mala takový. Vždy jsem se choval trošku jako dospělý. Ve čtyřech letech jsem v nemocnici vynadal sestřičce, když mně přinesla oběd.
Byla to bramborová kaše a něco rozemletého, co vypadalo dost podezřele. Stoupl jsem si na postel a dost nahlas jsem začal křičet, že chci člověčí jídlo a ne dětské kašičky. Bylo to k neuvěření donesla gůláš a knedlíky.
Od té doby si na mě dost lidí dávalo pozor. V šesti letech jsem s oblibou začal číst. Ne ovšem nějaké dětské pohádky. Ale četl jsem si televizní program, abych věděl, co kde budou dávat. Je pravda, že v té době nebyl takový výběr, jako je dnes. Mohl jsem si vybrat ze dvou programů a moc pro mne toho nedávaly. Četl jsem dost o politice ale v té době (asi dvaadvacet let zpět) ta politika byla v novinách docela jednoznačná.
Pak se mé literární umění muselo trochu uskromnit.
Začal jsem ve čtrnácti letech pracovat jako řezník.
Ve věku, kdy někdo jěště netuší, co je život, jsem viděl a porcoval mrtvá zvířata a má dětská dětskost vzala dosti rychle za své.
Ta práce mne dost bavila a na dalších čtrnáct let se stala mým opravdovým životem. Až v tomto věku jsem teprve pochopil, že chovat se stále nejlépe a snažit se být stále ve všem nejlepší, není to pravé ořechové. Já se ale do všeho pouštím dost po hlavě a tak mé doučování života se dost rychle změnilo v hororové drama, kterým jsem si docela dosti nechutně během dvou let prošel. Má to jednu jedinou výhodu.
Mohu v klidu napsat, co vše jsem jako dospělý během těch dvou let prožil. A osobně si myslím, že pro mnoho lidí to bude laické kouknutí do světa - kterému mnoho z nás ani nerozumí a velká většina z nás ho zná pouze ze stran časopisů a televizních obrazovek.
Je to bohužel svět Drog. A teď jedna otázka.
Mám něco o drogách napsat nebo ne? JEstli ano, napište mně komentář.