Němá tvář...

Ah, to už je ráno? Alespon se protáhnu, v noci se mi nějak špatně spalo. Co to? Kde jsou stromy, keře a borůvky? Borůvky. Co budu jíst? Kde budu spát? Kde jsou všichni? Mami?! Tati?! Pomoc! Támhle se něco mihlo. Mami?! To nebude máma. Barevná obrovská očklivá věc. Blíží se "to". Kam se schovat? Kámen, keřík, tráva, nene, to je hloupost. Zběsilý útěk. Chytlo mě to za ocas. Pust ty! Kousnout? Nekousnout? Kousnout! Fuj, "to" chutná jinak než borůvky. Ble. Ono mě to nese pryč. Co to? Marijá já má pruhovaný oči! Uff, to je jen klec. Jen klec? Pusťte mě ven! Rychle, nebo to tu rozmlátim. Chci ven! Už se "to" zase blíží. Otevřelo to dvířka. Zdrháám. Povedlo se. Jsem borec. Jupí. Teď jenom najdu rodiče a borůvka hurá domů. Tady mi jsou ale podivné vysoké stromy. Kousnout se do toho nedá. Ze strany, na stranu tady ti tvorově jsou děsně nebezpeční. Málem mě zašlápli. Ou, že by máma? Ne, to neni ona. Zdrháám. To bylo jen o fous. Ani nebe tu neni tak hezky modré a smrdí to tu. Hale máma! Mami?! Počkej, už běžim! Tři jedna dva ted! To "zvíře" do mě narazilo. To bolí, Mami. To moc bolí. Nemohu se pohnout. Mami, prosím, Mami, pomoc mi, prosím. Mami. Mami já um...
(Jeho hlas utichl navždy. Pohledm měl stále upřený na plakát svého druhu, své "Maminky")

Proč svatý tvor umřít má?
Proč ho "zakousla" ta bestie zlá?
Proč ho na kopytech roznesla?
Proč zhoubnou smrt mu přinesla?

On si jenom hopkal sem a tam.
Ted už bude navěky sám.
Jen ubližovat líbí se Vám.
Ještě pár otázek Vám dám.

Proč jste ho lapit museli?
Proč jste ho zabili? Museli?