Černobílý svět

Ahoj já jsem Katka a je mi 14 let. Mám Mladšího bratra. Jmenuje se Adam. Je mu 9 a právě o něm je náš příběh.
Jednoho dne jsem ho požádala, aby mi podal modrou pastelku. Přinesl mi nejméně deset barevných pastelek. Jenom ne tu modrou. Pořádně jsem ho seřvala. Za několik dní jsem o tom už vůbec nevěděla. Jednoho slunečného dne jsem dostala chuť na topinku. Udělala jsem ji a křikla na Adama, aby mi podal kečup. Mám to tak nejraději. Samozřejmě mi podal kečup. Řekla jsem o tom mamce, ale ta mi nechtěla věřit. Požádala jsem ji, aby ho vzala na oční prohlídku. No mamka ho tam teda vzala a víte co se ukázalo? Že je barvoslepý. Pořádně nás to vzalo, ale museli jsme to prostě tak přijmout. Už to nebyl ten starý Adam. Ano. Byl pořád tak veselý, ale nebylo to ono. Vysvědčení měl vždycky dobré, až na výtvarnou výchovu. Z té nosil domů na vysvědčení 4. Paní učitelka ho měla ráda a tak ho vždy nechala projít do dalšího ročníku. Bylo to hrozné, ale paní učitelka nevěřila, Že je barvoslepý. Chtěla papír, který jsme neměli a na cestu do toho města, ve kterém ta specializovaná nemocnice. Nakonec jsme si všichni zvykli. Chvíli to sice trvalo, ale nikdy nám nepřipadal méněcenný. Máme ho rádi takového, jaký je a ne jiného. I když nás to mrzí. Neměli bychom lidi odsuzovat jen za to, jací jsou.