Osamocená smrt

Život poutníka a osamoceného dobrodruha mě vždy bavil,ale poslední dobou začínám chápat lidi,kteří s mým životem nesouhlasili.Miloval jsem ta dobrodružství,která jsem při svých cestách prožíval. Vždycky jsem se o sebe dokázal postarat, a proto jsem se dokázal vypořádat s bandami lumpů, které na mě čas od času zaútočily. Ze začátku jsem to nijak výrazně nevnímal, ale lidé si mě začali pamatovat a začali mi říkat Drigg "Statečný"... což mi nejdřív připadlo jako dosti divná přezdívka, ale časem jsem si na ni zvykl i sám. Ovšem teď zjišťuji, že i přesto kolik zemí, měst a vesnic jsem prošel, tak jedno jsem dosud nepoznal. Lásku.... ano měl jsem samozřejmě dost žen, ale byly to pouze ženy pouliční, s kterými bych si ani kdybych chtěl, nic vážnějšího nezačal. Ženu, která by mě okouzlila na první pohled a se kterou bych si dokázal představit zbytek svého života, takovou jsem ještě nepotkal.

A čas plyne ...

Lidé již dávno zapomněli na mou přezdívku, jen sem tam
se po mně nějaký malý klučík ohlédne, a to ještě jen proto,aby po mě hodil klacek. S životem dobrodruha jsem skončil již dávno a s hledáním té pravé ženy v témže dni. Nyní žiji sám na kraji Äserijského hvozdu a to jediné co již hledám jsou tak jedině borůvky a jiné lesní plody,kterých zde bývá vcelku hojný počet. Z těchto lesních plodů a nalovené lesní zvěře jsem se zde naučil přežívat.

A čas znovu plyne ...

Drigg "Statečný" je již mnoho let mrtev.Zbyl po něm akorát meč,který visí nad vchodem do jeho srubu.A tak skončila éra slavného,leč opuštěného hrdiny. Na co mu byla sláva, když nemohl slavit s někým, kdo by jeho radost sdílel s ním …. byl to zlý život, i když to si úplně uvědomil až na smrtelné posteli. Bylo to pro něj vcelku osvobození. Snad mohlo být vše jinak, kdyby …