Aron

Zajela do jeho hebké srsti. Měl ji čerstvě rozčesanou a spokojeně odpočíval na letním slunci. Černý kožich se zdravě leskl. Malá dětská ručka pozvolna přejížděla mezi trsy dlouhých chlupů, občas se někde zapletla. Ale Aron hleděl stále spokojeně. Byl věrný své malé majitelce. „Are, Aronku…“ šeptal dětský hlásek psovi do ucha. Najednou se obloha zatáhla, slunce přikryl mrak a vítr tiše šelestil trávou. Anetě naskočila husí kůže. Přitiskla se k psovi, ale ani to nepomohlo. „Maminko!“ volala. Ozval se dusot rychlého běhu. „Ano miláčku?“ pronesla matka a vzala svou dceru do náruče. Ačkoliv dívka byla drobná, žena s ní měla hodně námahy. Anetiny nohy visely dolů. Byly jako cizí. Tato pětiletá holčička nikdy chodit nemohla. Občas dokázala nohou pohnout, ale to byla spíš náhoda. Své dolní končetiny nedokázala ovládat. „Zima…“ drkotala zoubky dívenka a tiskla se k matčiným prsou. „Už půjdeme domů, však zítra sluníčko zase vysvitne.“ Hladila dcerku po blonďatých vláskách. Aron se zvedl a loudal se za nimi až do domu. Nikdy nenechal svou malou svěřenkyni bez dozoru. Vždy jí byl věrný.

„Jedna pro tebe, jedna pro mě.“ Házela Aneta kousky čokolády pejskovi, strkala si čtverečky jeden za druhým do pusy a usmívala se. Ar na ni prosebně koukal, aby mu dala ještě jeden čtvereček. Dívka mu hodila a poslední si strčila do pusy. Potom se zaklonila, otevřela pusu, že se zasměje, leptavá čokoláda se jí dostala do krku a tam se zasekla, Aneta zčervenala, rudla stále víc. Nemohla se nadechnout. Koukala vyděšeně na Arona. Ten začal štěkat a nervózně pobíhat kolem dětské sedačky. Nakonec se o ni opřel vší silou a převrhl ji, Anetka spadla na zem, čokoláda vypadla z pusy. Ar k ní přiběhl a začal jí olizovat hlavu. Holčička byla v bezvědomí. „Haf, haf, hauuuuuuuuuu….“ Vyl zoufale. Konečně přiběhla matka, celá vyděšená. Rychle volala záchranku.

„Máte štěstí, nebýt pejska, byla by vaše holčička mrtvá…“ vyřkl svůj ortel doktor, když mluvil s matkou. Oba se radostně koukli přes prosklené okno do nemocničního pokoje. Aneta tam ležela s Aronem opřeným hlavou o postel a… …usmívala se…