Prababička

Sedím na balkóně při svíčce. Ve vzduchu cítím větrové bonbóny a starou vůni voňavky...
Má prababička bydlívala v rodiném domku, patro nad mými prarodiči. Jejího muže - mého pradědečka - jsem nikdy nepoznala (dlouhou dobu jsem podezírala zahradníka, co k ní občas zašel na kus řeči nebo okopat nějaký ten záhonek).
Při vstupu do jejího "bytečku" mě přivítala vůně větrových mentolových bonbónů a vůně laciné voňavky pro starší dámy. Ano, většina lidí by řekla, že to smrdí jako aceton, líh nebo něco podobného. Ale mně to vonělo..
Často sedávala na malém balkóně s brýlemi, větrovými bonbóny a zaujetím do oken sousedů. Ten balkón byla její rozhledna.
Pamatuji si, jak nás v noci budilo podivné mlaskání. To prababička dala ráno do mističek maso z konzervy a večer si pro ně přišli hladoví ježci. Když byli ježci zahrabaní pod hromadami listí nebo měnili místo, krmila kočky ptáky.. co se dalo.
Poté, co zemřela, už nebylo stopy ani po zahradníkovi, ježcích, větrových bonbónech ani po vůni staré voňavky.

Svíčka zhasla, už necítím vůni vzpomínek...