Po návratu

1. Po návratu

- Máte dvanáct nových zpráv. -
(píp)
- Katko, jestli tam jsi, tak to zvedni. Prosím! Dělej, já budu muset za chvíli na autobus. Káčo, sakra, kde vězíš, já s tebou musím mluvit, chápeš to? -
(píp)
- Miláčku, až se vrátíš domů, tak mi zavolej, mám pro tebe neuvěřitelné překvapení. Tomu prostě neuvěříš. Máma. -
(píp)
- To si říkáš kamarádka? Kde vězíš? Ten debil Tomáš se na mě vykašlal a já jsem úplně v prdeli. Hned mi zavolej, protože já si jinak něco udělám... Katko! -
(píp)
- Dobrý den, slečno Martínková, tady doktor Souček. Volám vám, protože ráno přišly výsledky vašich testů. Až se vrátíte, tak se u mě stavte a domluvíme se, co dál. Nashledanou. -
(píp)
- Katuško, tady znova máma. Ty jsi ještě v Praze? Asi jo, tak nic... Ale nezapomeň na to překvapení. Hned mi zavolej. -
(píp)
- Už nikdy ho nechci vidět, rozumíš? Je to idiot. Ještě minulý týden mi vykládal, že mě miluje - a včera večer byl venku s Alicí! Kluci, kdo je potřebuje? Káčo, já se asi zblázním. A povídat si s tvým záznamníkem mě moc neuklidňuje, tak se laskavě vrať. Už mě nebaví opíjet se sama... -
(píp)
- Holčičko, tvoje matka se zbláznila. Prosím tě, až přijedeš domů, tak jí zavolej a vysvětli jí, že Vánoce v Japonsku jsou hloupost. Mě už neposlouchá. Táta. Jo, a abych nezapomněl, v pondělí jsem se u tebe stavil a vyzvedl poštu, máš ji u nás. Měj se. A vítej doma. -
(píp)
- Ahoj lásko, asi ses ještě nevrátila, co? Už se na tebe těším, zamlouvám si tě hned na první večer. Uvidíme se v ten pátek? Zavolej. David. -
(píp)
- Ááááá! Tomu neuvěříš, Kačeno! Okamžitě si sedni na zadek - včera v noci jsme to dali s Tomem zase dohromady. Vůbec nechápu, jak se to stalo. Prostě mi zavolal, že jdem na pivo. Ozvi se. A už se vrať, protože bez tebe to není ono. -
(píp)
- To jsem ještě já. Tom mě pozval na Silvestra na chatu do Beskyd. Asi pojedu. Ne, určitě pojedu, on je prostě skvělý. Nemyslíš? -
(píp)
- Kačenko, jestli ti teď někdy volal táta, tak to ignoruj. Vím jistě, že do toho Japonska chce taky. Vlastně... Kdo by nechtěl, že? -
(píp)
- Na tu chatu jedeš i ty s Davidem, domluvila jsem se s Tomem, že z toho uděláme Silvestrovskou akci pro čtyři. Dobrý, ne? -
(píp)
- Nemáte žádné další zprávy. -

2. Japonsko

Japonsko? Máti není normální, to přece... Japonsko? Proč zrovna Japonsko? Od kdy chce trávit svátky mezi spoustou cizích lidí? Až do teď jí stačil stromeček a smažený kapr doma v kuchyni. Co se vůbec jí v Japonsku? Sakra, mami, tohle mi nedělej...
Musím zavolat tátovi a uklidnit ho, že žádné Japonsko nebude - ještě nevim jak, ale mamině to rozmluvím. Musím jí to rozmluvit, protože Vánoce se mají slavit doma... A nebo jí prostě řeknu, ať si jede sama, zavolám Davidovi a budem spolu.
Do háje... a jako dárek mu dám co? „Davide, možná budeš taťka?“ To budou Vánoce, páni! Hned zítra dojdu k Součkovi do ordinace, ať vím, co mě čeká. Ta nejistota je k nevydržení... Vůbec nechápu, jak jsem dokázala přežít čtrnáct dní v Praze, aniž bych věděla, jak na tom jsem. Hlavně teď nezačít zmatkovat - co se stalo, stalo se. Nějak to dopadne.
David přece není takový idiot jak Moničin Tomáš - nevykašle se na mě, nenechá mě v tom samotnou. Určitě ne.
Prosím, ať není takový idiot!
A i kdyby, já přece nejsem Monika - nějak bych to zvládla i sama. Máma by mi pomohla... Pokud zrovna nebude běhat někde po Japonsku. Sakra! Ale je tu ještě taťka, hlavně myslet pozitivně. Sama bych nezůstala, toho se bát nemusím.
Nechci na to myslet, nechci to přivolat. Zítra si vyzvednu výsledky u Součka, pak začnu něco řešit. Dřív by to ostatně nemělo smysl.
A až budu znát rozsudek, zavolám Monice a zajdem na kafe. Musí zjistit, co zase s Tomášem blbli. Nechápu, jak spolu můžou být - rozcházejí se každé tři měsíce, ona si chce vzít prášky a on vždycky okamžitě sáhne po první holce, která mu zkříží cestu. A za týden jsou zase nerozlučný pár. Měli by si ujasnit, jak to mezi nima bude dál, protože tohle se přece nedá vydržet donekonečna... Já bych to teda rozhodně nevydržela. Ale Monika... Monika je jiná...
Co to říkala o té chatě?
Silvestrovská party ve čtyřech? Už teď se mi tam nechce - konec roku bych si ráda užila, což v přítomnosti toho blbce Tomáše bude jen těžko proveditelné... Jak se z toho vymluvit? Monika mi to jen tak neodpustí, bude mě tam chtít za každou cenu.
Jedinou záchranou by bylo, kdyby už David něco naplánoval...
Moment, to už jsou čtyři? Měla bych si dát sprchu, David mě za chvíli vyzvedne a půjdem na tu večeři. Kam mě asi vezme? A co si vezmu na sebe...?

3. Mámino vánoční překvapení / Vánoční překvapení pro mámu

„No řekněte, vy dva, není to úžasné?“
Katka si vyměnila utrápený pohled s tatínkem, který stál hned vedle ní, ověšený taškami jako vánoční stromeček skleněnými ozdobami. Jediný, kdo zářil štěstím, byla paní Martínková - a taky to byla ona, kdo byl nepřehlédnutelný. Vysoká, štíhlá, se světlým melírem na kudrnatých vlasech, na sobě měla kalhotový kostýmek trávově zelené barvy - svou nepochybnou výstřednost komentovala tím, že neletí tisíce kilometrů kvůli tomu, aby si na ni všichni ukazovali s tím, že dorazila další Češka.
Podle Katčina názoru byla její maminka zvláštní kombinací hned dvou literárních postav - matek: té z Deníku Bridget Jonesové a té z Románu pro ženy. Nevěděla, jestli se tomu faktu pousmát, nebo spíš lítostivě zaplakat. A vůbec si nedovedla představit, jak se vedle své ženy cítí táta...
Maminka nad nezájmem zbytku rodiny mávla rukou, jednoduše je ignorovala a mlela si dokola svou: „Vážně úchvatné. Vy dva jste nepředstavitelní kulturní barbaři.“
„Je to obyčejná letištní hala, mami.“ Katce nebylo dobře. Když musela během letu asi potřetí na záchod zvracet, napadlo ji, že těhotenské nevolnosti musí mít psychický charakter, protože dokud jí doktor Souček před čtrnácti dny neřekl, že je skutečně těhotná, cítila se skvěle.
Vůbec nechápala, že se k tomuhle šílenému výletu nechala přemluvit. Proč to udělala? Vždyť od prvního okamžiku věděla, že do žádného Japonska nechce. Navíc teď čeká dítě, tak by logicky měla být s Davidem - a ne s bláznivou matkou někde na opačné půlce zeměkoule.
„Obyčejná?“ zvýšila matka hlas až do nepřirozeného pištění, v němž zazněl náznak podráždění. „Jsi v Tokiu, holčičko. Kolikrát už jsi byla v Tokiu? Já ti řeknu kolikrát - nikdy. A řekla bych, že už možná nikdy nebudeš, tak si toho važ.“
Katka se s povzdechem vzdala. Nebude se s ní hádat. Nestálo by jí to za tu scénu, kterou by máma udělala. Jejich četné spory ji už několikrát ujistily, že na máminy nesmyslné, černo-bílé argumenty neexistuje odpověď. Jenom by je obě později mrzelo, že k tomu vůbec došlo.
„Dobře, dobře - hurá, jsme v Tokiu!“ předstírala nadšení. „Stačí?“
Máma spokojeně přikývla. „Uvidíš, bude se ti tu líbit. A tobě taky,“ otočila se na manžela. „Všichni tři si to tady skvěle užijeme, ani se nám nebude chtít domů.“
„Všichni čtyři,“ opravila ji Katka a na tváři se jí pomalu rozlíval úsměv, když sledovala, jak máma bledne v náhlém prozření. Katka pokývala hlavou, aby mámu ujistila, že její myšlenky se ubírají správným směrem. „Babičko,“ dodala.

4. Když byla pryč

- Máte čtyři nové zprávy. -
(píp)
- Moc gratuluju, Kačenko, včera jsem mluvil s Davidem a ten mi řekl, že budete mít mimino - no to je neuvěřitelné! Určitě se ozvi, rád bych ti popřál osobně. Měj se. Laďa. -
(píp)
- Jak to, že už jsi zase pryč? Copak nemůžeš zůstat aspoň měsíc doma? Představ si, že ten pitomec Tomáš odvolal chatu. Řekl, že nemá cenu někam jezdit, když spolu stejně ani nechceme být - takže končíme. Já ho nenávidím! Ani si neumíš představit, jak moc. -
(píp)
- Jen ti chci říct, že tě miluju. David. -
(píp)
- Jo, to jsem ještě já. Blahopřeju k miminku. A doufám, že to bude holka, kluci jsou k ničemu... Hlavně někteří. Až potkáš toho mizeru, tak mu řekni, že už ho nechci vidět. Čau. -
(píp)
- Nemáte žádné nové zprávy. -