Kéž by to neskončilo...

Byl to nejhezčí den, jaký jsem v poslední době zažila. Ještě dlouho si ho budu pamatovat, na ten výlet a na ten konec dne.. s NÍM!!
Dlouho jsem přemýšlela, jestli to udělat nebo ne.. ale nakonec jsem se odhodlala a rozešla se s ním. S Romanem.. mou první velkou láskou, se kterou jsem byla téměř rok! Ale už to dál nešlo, nešlo se neustále jen trápit, jestli se uvidíme a kdy a na jak dlouho:( Pak jsme si asi každý začali pomalu uvědomovat, co se vlastně mezi nama stalo.. milujeme se, ale nejsme spolu. Chtěli bysme spolu byt, ale nemůžeme... proč vlastně? Vždyť přece na světě nemá nic takovou cenu, aby jsme se vzdali toho, co milujeme.. ale my to udělali.. vzdali jsme se sebe navzájem:( I když to bolí.. Snad to nemůže být ani jinak..
Téměř po 14 dnech odloučení mi došla sms, že bysme spolu mohli po to době někam zajet na výlet. Souhlasila jsem.. jestli jsem uděala šatně bo dobře.. těžko říct, ale nelituju toho. Po našem "uvítání", kdy jsme se sebe navzájem ani nedotkli, jsme nasedli do auta a jeli do přírody.. do místa, kde trávím každé prázdiny už odmalička:)) Tam jsme seděli a povídali si.. až mi najednou tekly slzy.. jedna po druhé pomalu klouzaly po mé tváři dolů a on mi je začal stírat.. jednu po druhé... něco mezi náma bylo.. obejmuli jsme se.. a snad po nekonečně dlouhé době i políbili... tolik jsme se chtěli, aniž bychom si jen něco naznačili.. Ovladli jsme se a jeli domů... nakonec jsme se stavili ještě na našem oblíbeném mistě, kde jsme trávili převážnou část našich schůzek... objemuli jsme se.. jelikož mi byla zima.. vrátili jsme se zpět do auta.. zase tu byla najednou ta silná touha.. touha po něm.. pomalu jsme se začali líbat... až jsme se milovali.. bylo to krásné .. rozloučení a možná i poslední milování...
Nikdy na tebe nezapomenu... ani na ten den, který se mi vryl do paměti...