Drogy

Seděla tam už několik hodin a pořád tiše doufala, že příde a omluví se za to spoždění. On ale nepřišel. Nechápala, co se stalo, měla o něj strašně velkej strach. Chtělo se jí brečet, ale zvládla to. Milovala ho a odpustila by mu snad všechno. Kromě fetování. Věděla, že sem tam ujede na piku a že trávu kouří tak často jak něktří cigarety. Nezlobila se na něj skrz trávu, sama si někdy dala ale skrz piko. Věděla, že tu drogu začíná milovat víc než ji. Snažila se mu pomoct, ale on nechtěl. Tvrdil, že to má pod kontrolou. Cejtila, že se mění. Že to není už ten, koho tak moc miluje. Ale nedokázala ho opustit. Vid to byl on, kdo ji držel na tomhle světě. Kdyby ho neměla, už by byla mrtvá.

Je to už asi měsíc, co tam seděla. Všechno se za ten měsíc změnilo. On už miluje jen drogu a na ni si už vzpomene jen málokdy. Miloval ju, to jo, ale droga je droga. Ona se z toho nemůže dostat. Má deprese a vyčítá si, že je to její vina, že se s ní rozešel. Pořád na něho myslí a má pocit, že umře. Kdyby neměla dva kamarády, co ji drží nad vodou a učí jí zase se smát, už by byla v blázinci. Strašně moc slz už vybrečela, ale to bolest neutekla. Pořád se jí drží jako klíště a nechce se jí pustit. Každej říká, že to chce jen čas. Chtěla by bejt zase s ním. Chtěla by, aby ju obejmul a ona se zase cejtila štastná a v bezpečí a ukrytá před světem. Miluje ho...