Sací

Sací
Ahoj, kde jsi? ptají se kolegové
Spadla už pěna, tak ho tam koukej hodit dřív, než přijde pikolík!
Polknu nadvakrát a je tam. Povoluji knoflík u kalhot.
Na stole přistálo plato desítek. Tak kolik jich bude, pánové, ptá se.
Nech to tady, my se s tím nějak poperem.
Piju.
Naklonit, zaklonit, přisát usát odsát a dosát. Olíznout koutky.
A tak pořád dokola. Je to pěkná honička. Nosí to sem, jako kdyby šlo kdo z koho.
Jsem chlap, tak snad něco vydržím.
Piju osmý a ještě jsem nebyl na hajzlu.
Po dvanáctém jdu, mocným proudem sprchuji kachlíky, pouštím vše do žlábku jako slon.
Jdu k výčepu a objednávám panáky fernetu.
Zapíjím vše dvanáctkou.
Plyny mi jdou vrchem i spodem. Dřív nefoukali bombou, to bude tím.
Je něco po dvanáctý, židle dává číšník nahoru. Je to signál k odchodu.
Na cestu necháváme natočit do pet láhví pár piv.
Sedím v parku a saji přímo z láhve.
Okolo jde maminka. Kouká na mne, má vlhké oči.
Říká, já Tě vidím jako miminko, jak Tě k sobě vinu, ty saješ mateřské mléko. Jo byly to krásné chvíle, odpovídám, asi je mám někde v sobě, proto se k nim tak rád vracím.
Tak to chápu, chlapče, odvětí. Vstávám a jdu s ní. Tátu máme v lednici.