Deník puberťačky alias psychicky narušený jedinec za pár dní

21.7.
Milý deníčku,
dnes jsem potkala toho hnědovlasého kluka s inteligentníma očima a šibalským úsměvem. Při srážce s tímto vysoce přitažlivým hochem (což musím podotknou, SAKRA byl!), se mi dostalo pozvání na odpolední kávu. Odmítnout by byl samozřejmě hřích. Když jsme se loučili po hodinách povídání, políbil mne. Úžasný to tvor. Avšak nebudu se s ním svěřovat mému příteli.

25.7.
Milý deníčku,
Radek (ten hnědovlasý šmrncovní plejboj) je skvělej. Ve své přítomnosti prožíváme nyní spolu společných mravních i nemravních chvil, vedeme sáhodlouhé rozhovory o ničem i něčem. Poznala jsem i jeho kamarády. Například Jarda je vcelku přitažlivý blonďák se smyslem pro humor a s duší poeta.
Můj životní partner (a já tomu věřím) Radek mi zítra odjíždí na týden pryč. Budu trpět a na důkaz toho budu držet hladovku!
Doma je to divný.

27.7.
Milý deníčku,
Radek odjel. Včera mě Jarda obdaroval velmi zajímavě sepsanou sms-kou, v níž bylo také pozvání na něco ostřejšího. Poněvažd jsem zrovna v ten večer nechtěla svou mysl oddávat nudě a stereotypu, vyšla jsem si s ním do blízké putyky.
Při loučení jsme se líbali. Líbá nádherně a zítra se znovu uvidíme.
Doma je to špatný.

1.8.
Milý deníčku,
Radek zítra přijíždí. Dostala jsem od něj velmi vtipný pohled, který obsahoval i spoustu láskyplných slov a já propadám pocitu viny, protože s Jardou jsme svůj čas trávili pro snahu zbavit se nudy, což se nám v těsném objetí vedlo velkolepě, avšak… Rozhodli jsme se svůj vztah ukončit, protože nejsem jediná, na koho padl pocit viny, jelikož Jarda s Radkem jsou velmi blízcí a dobří přátelé.
Můj přítel už nejspíš něco tuší, rozejdu se tedy s ním.
Doma je to šílený!!!

2.8.
Milý deníčku,
můj zbožný přítel Radek už nás potěšil svým příjezdem a přítomností a já a Jarda si necháváme naše společné dny jako společné tajemství. Já to beru statečně, avšak Jarda mě bombarduje ublíženýma pohledama, psíma očima a čeká ode mě snad provinilý výraz.
Doma je to neskutečně neskutečný!!! Možná uteču!!!

3.8.
Milý deníčku,
měla jsem opět milostnou zápletku s Jardou, avšak poté jsme si řekli, že to bylo naposledy. Ovšem ten den jsme spolu ukončili v loži.
Expřítel mě nahání po telefonu, já však ignoruji jeho zprávy v domnění, že jeho inteligenční kvocient byl příliš nízkého numera a tudíž mi nestojí za námahu.
Radek nic neví.
Všude dobře, doma nejlépe…? To by mě zajímalo, jakej inteligent prohodil tuhle větu a v čem je natolik dobrá, že se uchytila.

4.8.
Milý deníčku,
Radek se všechno dozvěděl! Avšak místo toho, že bych od něj čekala spíše opovržení a výčitky, požádal mne, abych neukončovala vztah s ním, ale nadále v něm pokračovala, avšak bez Jardy. Přislíbila jsem mu to, načež jsem ještě ten den skončila v náruči druhého jmenovaného.
Doma strašný, zejtra jedem s Jardou a s jeho kamarádem pryč.

6.8.
Milý deníčku,
bylo to tam vážně skvělé. I když jsem musela nechat milovaného Radka doma, protože on zaslíbil jistou pomoc svým rodinným příslušníkům. Společnost mi tam dělal Jarda a jeho kudrnatý kamarád Tomáš. Ač jsem se snažila krotit, musela jsem občas pohlédnout do těch modrých tůněk kudrnáče.
V noci, kdy už všichni spali, mě Jarda před procházkou s Tomášem upozornil, že jestli s ním budu něco mít, zavrhne mě. S Tomášem jsme si užili skvělého dialogu bez jediné chybičky. Na dobrou noc jsme se párkrát políbili a šli jsme spolu ke stanu.
Jardovi jsem to řekla, protože mé svědomí mi to nedalo. I když nejsem s ním vlastně vůbec svázána, měla jsem pocit, že mu to říct musím. Čekala jsem hlubokou ignoraci. Místo toho mi srdceryvně vyznal lásku a usnul v mém objetí.
Začínám pochybovat o pánské inteligenci.

7.8.
Milý deníčku,
Odešla jsem z domu s tím, že začnu bydlet u mého nastávajícího muže Radka a nebudu už muset mít na očích svou hysterickou máti. Avšak…
…má tmavovlasá láska Radek se dozvěděl o mé náklonnosti nejen k Jardovi, ale i Tomášovi a nechal mě být. Jsem zoufalá a nechávám Jardu tápat a zoufale se vrhám k Radkovým nohám pro odpuštění (literárně řečeno samozřejmě, nikdy bych se nesnížila k tomu, abych někomu klečela u nohou). Avšak ten mě zavrhl a odmítá se mnou jakýkoliv jiný vztah než jen čistě kamarádský. Snažím se uchýlit k Tomášovi, se kterým jsem si rozuměla a našla spousty společných věcí. Ukonejšil mě, ale vztah žádný mít nechce. Byla sem pro něj jen užitek a zpestření! S pláčem jdu za Jardou. Ještě předevčírem mi šeptal, že mě miluje, vždyť dnes to nemůže být jinak! Bohužel bylo. S opovržením se na mně podíval a oznámil mi, že se ve mně dost zmýlil… Ale i přesto řekl, že jsem pořád vítána na tu obrovskou oslavu a poté se přespí u Jardy doma. Vezmu s sebou Petru, Lucku a Kláru a ty mi pomůžou dostat alespoň jednoho z nich k sobě. Vyjít to musí a taky to vyjde, protože bych neměla kde být…

Je 03:48 a já ležim zachumlaná pod dekou na podlaze v obýváku. Je tma, občas pokojem prolítne světlo auta, co projíždí okolo. Po tváři mi pobíhají slzy, oči mě pálí do make-upu a ničí mě zimnice. Snažím se být potichu… Lucka si hned padla do oka s Tomášem a už od desátý hodiny zabrali pokoj rodičů Jardy, kteří své nevědomé hlavy připalují u moře.
Kláru sem zachytila v družném rozhovoru s Jardou, který vesele gestikuloval a později horlivě artikuloval při líbání s tytéž osobou. Později se vytratili do dalšího pokoje. Hrozně šíleně žárlim, ale jsem ráda, že se na ně nemusím koukat.
Pokusila jsem se zavést rozhovor s Radkem. Bavili sme se perfektně, vypadalo to hodně nadějně a pak sme si řekli, že půjdeme spát. Lehla jsem si vedle něho a vedle nás si lehla Petra značně posilněna… nebo bych spíš měla říct ovíněna velmi dobrým ročníkem z výkladní skříně. Natáhla jsem k němu ruku a pohladila ho po tváři. Nic. Dobře, tak si chvíli počkám… Stejně je Radek nejhezčí a stejně ho mam nejradši. A na ostatní se vykašlu!
Ležím a sleduju jeho krásnou tvář a tiše se vzdouvající a zase klesající hrudník. Najednou se přes ten hrudník natáhne něčí ruka. PETRY RUKA! A jede nahoru ke krku, pohladí mu vlasy a …pak ho políbí. Čekám, kdy se odtáhne, ale on ji ještě přehodí svou ruku kolem ramen!!! A co já? Moment! Tohle?! Tohle??!! ¨Co to? Vždyť si mě měl rád!!! Měl! Řikals to? Proč si lhal? Ne!!! Moment! Já? Nemam kde být! Ztratila sem kamarádky! Rozebraly si všechno, na čem mi poslední dobou záleželo! Já…
Ležím tu na zemi pod pokrývkou a snažím si zacpat uši, abych neslyšela vzdychání a klouzání těl po sobě za svými zády. Polykám slzy a přemítám, co sem to vlastně udělala. Co sem to provedla? A chci umřít. A nechci se ráno probudit! Prosim! Prosim! Prosim! Prosim!
S tímhle slovem jsem usnula na rtech. V osm ráno mě probudila zimnice. Když jsem se rozkoukala, zaregistrovala jsem nahý propletený pár vedle sebe a to způsobilo, že jsem rychle musela vystartovat na záchod a podívat se na včerejší sortiment pití, co jsem měla.
Vrátila jsem se k mému skrovnému loži, oblíkla se a proklínala všechno a nic za to, že nebylo vyslyšeno moje přání. Jsem moc velkej srab na to, než abych to skončila. Moc velkej. Proto jsem prosila vás! Vás nikoho a Vás všechny!
Sebrala sem si věci a v chladném ránu, rozcuchaná, rozmazaná, totálně apatická vůči všemu jsem si to namířila k domovu. Tam se schoulim do postele a budu dál prosit…
Prosim. Prosim. Prosim.