Druhý hrob zleva...( Povídky ze hřbitova)

Druhý hrob zleva
Sedím na mém oblíbeném místě a přemýšlím. Někdo se chodí uklidňovat do parku, někdo hospody, já mám své místo tady. Na hřbitově. Klid, ticho. Přímo ideální místo na přemýšlení o sobě, o škole, o životě, o budoucnosti a o osudech jiných. Tak dnes druhý zleva. Ten s mnoha rozsvícenými svíčkami…

„Péťo, za dvě hodinky jsem doma.“ „Ale mami…“ malý Péťa začal natahovat. „Pusť si zatím pohádky a za chvíli jsem doma.“ „Já tu ale nechci být sám!“ „Tak snad už jsi velkej kluk, nebo ne?“ „Hm.“ „Tak tu nezlob, a brzo do postele.“ Matka políbila Petra na čelo, vzala si bundu a zavřela dveře. 6-letý Petr zůstal doma sám. Matka mu řekla, že jde za kamarádkou, ale pravda byla jiná. Šla zase na rande, jako každou sobotu.

Péťa už byl na osamocené soboty zvyklý a tak už se ani nebál. Vrátil se do obývacího pokoje, vyndal kazetu broučků a dal jí do videa. Ještě se stavil v lednici pro kus narozeninového dortu, který mu zbyl ze včera a sednul si na pohovku.
„Bene,pojď jsem,“ zavolal Petr. Z pokojíčku přiběhlo trochu odrostlé štěně zlatého retrívra. Péťa ho vzal do náručí. Jedli spolu dort a divali se na broučky. Nikdo a nic jim oboum nechybělo. Ani máma. Bylo jim spolu fajn…
Péťa dostal nápad. V broučkách se mu moc líbily lucerny. Chtěl jí taky nějak udělat, ale nevěděl jak. Rozběhnul se do komory a přinesl velkou svíčku. Postavil jí na stůl a dal pod ní noviny, aby vosk nekapal na stůl. Ze stolku vzal zapalovač (matka byla vášnivá kuřačka, takže zapalovač byl v každé místnosti alespoň jeden, záchod nevyjímaje) a zapálil modrou svíčku. Chtěl by to nějak vylepšit, ale nejde to.

Matka Petra zatím seděla v hospodě a lila do sebe jednoho paňáka za druhým.

Péťovi už se chtělo spát, tak vypnul video a přinesl si z pokoje deku. Ustlal si na gauči společně s Benem. Jen co zhasnul, přešel ho i pocit ospalosti. Snažil se usnout, ale nemohl. Zadíval se na svíčku, na plamen. Líbilo se mu, jak kmitá. Koukal do něj dobrých pár minut. Vtom se mu začala motat hlava. Péťa se lekl, ale ztratil naprosto ovládání nad svým tělem. Začalo mu hučet v hlavě a do břicha mu začaly proudit šílené křeče. Celý se drkotal. Čekal, kdy to přestane, znal tyhle stavy. Ale tenhle byl silnější, o moc. Péťa spadnul z gauče, jeho tělo se ocitlo v obrovské agonii. Oči se mu protočily nahoru a z prokousaného jazyku se spustila krev. Jeho tělo se zmítalo v ohni. Ben na Petra štěkal a olizoval ho. Péťa se začal dusit. Čekal, že každou chvilkou přijde máma a dá mu prášek a on zase půjde koukat na broučky. Chtěl říct Benovi, že to bude v pořádku, ale nemohl. Jen poslouchal své tělo a po tvářích mu stékaly slzy…

Petrova matka se ráno probudila u svého „kamaráda“ a trochu v ní cuklo, že už je ráno. V klidu se oblékla a ještě se napila z otevřené láhve whisky na cestu, a vyrazila domů.

Doma byl klid. Péťa ještě asi spal. Potichu odemkla. Péťa ležel na zemi a na jeho břichu měl Ben položenou hlavu. Vypadali jako z nějakého roztomilého pohledu. No aspoň si mohl vzít deku, pomyslela si a přikryla ho. Sedla si na židli a zapálila si.
Kolik vůbec je? Za půl hodiny ho budu muset vzbudit na prášek. Naposledy ho dostal v devět večer. Matka zkoprněla a podívala se na mrtvé tělíčko Péti. “Bene?“ zařvala, avšak ani ten s nehýbal. Z ruky jí vypadla cigareta…

A já se zvedám, utírám si slzu. U hrobu druhého zleva se pomodlím a odcházím domů. Bylo to dneska na mě trochu moc a navíc už je zima. A hlavně musím poděkovat mamce, za to, jak se o mě starala… Ne každý se má tak dobře…