Božská

Když jsem byl malý (bylo to asi měsíc před mou první polucí), zdával se mi sen.

Stávala ke mně otočená zády, ale já ji i přesto viděl zepředu, zezadu a dokonce i z boku. Božínku, s jakou to nevinnou slastí jsem tehdy opíral svůj pohled o bronzově měděné vlasy, které končily u jejích violových boků. Ach, jak jen zbožně jsem zíral na ty borovicově zbarvené, pyšně vzedmuté hroty bradavek, které až nepřirozeně trčely z jejích drobných, lívancovitě tvarovaných prsů jen tak, vstříc si prostoru. Někdy se také stalo, že přicházela ostříhaná (úplně nakrátko) a blonďatá, ale i v této podobě byla nadpozemsky krásná. Voněla, byla hebká, hlaďoučká, pevná a velmi (opravdu mimořádně) pružná. Klín i oči měla černé.

Jak jen toužebně a vroucně jsem si přál zlíbat ten tmavý, medovinou nasládlý trojúhelník, poskládaný z tisíců krátkých vydřích chloupků.

*

Ve čtrnácti letech mě v Dalmácii na oblázkové pláži (kolem jedenácté večer) znásilnila nepříliš hezká uhrovitá dvacetiletá Němka. Po této první, poněkud nestandardní zkušenosti, už přede mnou má noční láska po většinu času klečela a nabízela mi pohled na vlnící se kočičí hřbet a čas od času i velmi realistický pohled na věci dříve jen tušené. Těsně před koncem mého snu se pak dlouze rozhodovala, zda má moje panické sémě polknout, či nikoliv. Stále však měla klín i oči velmi černé a to přesto, že se proměnila v modrookou zrzku. Ale vůni si zachovala a byla stejně hebká, hlaďoučká, pevná a pružná jako dřív. Kdykoliv však na mě vyplázla svůj masitý jazyk, okamžitě jsem se probudil.

*

Oženil jsem se poměrně brzy. Narodila se mi dcera. Bylo to ve středu.

*

Po nějakém čase mě začala znovu navštěvovat. Měla sice tisíc podob, ale stále tu stejnou vůni, hebkost, pevnost… a byla pružná. Oči měla černé a klín hlaďounce vyholený.

*

Dlouho jsem o ní neslyšel, opravdu velmi dlouho. Až do včerejška. Včera se zastavila. Stála ke mně otočená zády, voněla, zdála se být hebká, hlaďoučká, pevná a …

… já jí nedovolil, aby se otočila.