Rytíř

Ty jsi byl ten, komu mohla jsem věřit. Ty jsi byl mým andělem. Slíbils, že budeš se mnou. Že pomůžeš mi, až bude zle. Proč teď, když se mé sny kácí... jsi pryč? Proč opouštíš mě v době, kdy tě potřebuju nejvíc? Vždyť jsi můj přítel, tak otoč se zpět ke mně. Slunce moje zapadá. Teď stojím tu sama. Bez přátel, bez víry, ale s nadějí. S nadějí, že přijdeš za mnou. Možná vytáhneš mě z průšvihů, možná zachráníš mi život. Třeba setřes moje slzy. Jsi přítel a co víc si mohu přát? Naivně dál toužím po tvém pohledu, objetí a úsměvu. Nikdy nenechals mě v úzkých, vždy ses znova objevil. A s tebou dávka spravedlnosti, úlevy a bezpečí. Když padala jsem ke dnu, zachytils mne. Když topila jsem se, ty vytáhls mě. Jak mohu říci, co tohle přátelství je? Je víc než cokoliv jiného. Máš lepší věci na práci než trávit čas se mnou. Ale jsi se mnou dál. I teď aspoň v mé hlavě. Ani tento okamžik nepochybuji. I když stojím uprostřed parku a šlapka se ze mě stala. Až se ukážeš, možná budu moct s tím přestat. Svět pro mě není černý, i když zahrává si se mnou. Mám stále naději. Mám tebe, příteli. Vím, že bys přišel, kdybys o tom věděl. Stál bys na mé straně a utěšoval mě. Ochraňoval mě. Udělal bys vše, abych nebyla, co jsem. Abych mohla být šťastná. Já vím, v životě máš trable. Ale to má každý. Řekni a já přispěchám k tobě. Protože i ty, obětoval ses pro mě. Jsem ráda za to přátelství, jsem ráda, že tě mám, ať se děje cokoliv. Ale ty nepřicházíš... Zapomněl jsi na mě? Zapomněls na chvíle, když jako malí hrávali jsme si? Mnohé se změnilo, já vím. Ale ne, že jsi můj anděl. Ne, že ty jsi mým rytířem, co vysvobodí mě z těch největších hrůz, co přichystal mi osud. Neříkej, že nepamatuješ tu legraci a sliby. Teď, už je mi 16 let. Stále kousek dítěte v sobě mám. A ty v mých snech, stojíš hned vedle a dotýkáš se mě. Neplač, holčičko... Neplač. A já nepláču. Nepláču, protože vidím, že ať se děje cokoli, je tu aspoň někdo, kdo mi věří a kdo má mě rád. Já vím... jsem bláhová. Čekám na svého zachránce a ten nepřichází. Nezlobím se. Už jsi zratil dost kvůli mně a já nechci působit ti zmatky. Jen chci ti říct, a doufám, že někdy vyslechneš to, že vše už se zlepšilo. A jen díky tobě. Jen díky naději, co jsi mi dal. Jen díky tomu, že jsi a nic víc. Jen díky přátelství přežila jsem a z pekla už jsem pryč. Udělal jsi pro mě to, co nikdo. Zachránil mi život a přitom nepromluvil ke mně. Byla to jen víra v tebe. Držela mě nad vodou a náhle vznesla nad hladinu. Já věřila, že přijdeš... a i když jsi nepřišel, nezáleží na tom. Chci ti poděkovat, že jsi mým přítelem. Že se mohu opřít o tvou lásku, i když nikdy tě už nespatřím. Až někdy budeš na dně, vzpomeň prosím na mě. Vše, co jsi pro mě udělal, se nedá smazat z paměti a přesto, že již nikdy nezkřížily se naše cesty, budou vždy propojeny. A ať ke mně teď cítíš cokoliv, budeme navždy přáteli. A ty buď dál mým andělem a provázej mě tmou. Vím... že na tebe dá se spolehnout.