Slzy skryté za úsměvem

Dal mi pusu. V jeho očích se zrcadlil smutek a z jeho obětí bylo patrné, že by mě nejraději už nikdy nepustil. Držela jsem na tváři radostný výraz a doufala, že Honzík nepozná, jak jsem rozčarovaná. „Tak už jeď, nebo pojedeš za tmy a někde si nabiješ čumák.“ Škemrala jsem a popoháněla ho. Ráno pěkně přeletěl řídítka, jelikož jeho mamča trvala na tom, aby mi dovezl okurky, no a tak nějak se kvůli nim málem zabil. Odnesl to loket a klouby prstů. Pěkně mě vyděsilo, když jsem ho každou vteřinou očekávala a najednou přišla smska: Mel jsem havarku, dojedu za 30 minut. V hlavě se mi promítlo milion obrázků mrtvých přejetých cyklistů. Pak jsem ty myšlenky rychle zahnala, těžko by mi psala mrtvola! „Tak se měj, kočičko moje!“ naposled mě políbil, nasadil si brýle. „Ahoj, strašidýlko moje…“ oplatila jsem mu milá slovíčka a on na to se smíchem odvětil: „Bubáku!“ objal mě a pak nasednul na kolo. „Dávej na sebe pozor!“ vykřikla jsem za ním a on mi roztřeseným hlasem odpověděl, že bude. Tak a bylo to tady. Uvidíme se zase až za týden. A denně přijde jen smska, možná dvě, tři, kdo ví. Zatracená škola! Ještě včera jsem byla moc šťastná, mega jsem se tam těšila a dneska… Dneska večer už mám jen oči pro pláč.

Sotva zmizel z dohledu, spustily se mi slzy. Ale velké holky přece nebrečí! Odejmula jsem Ritu a ta mě přejela vlhkým jazykem po tváři. Důkladně mi setřela všechny slzy a já se v jejím kožichu uklidnila. Jen týden, jen sedm dní. V jejich očích se dal vyčíst soucit. Miluju pejsky, jsou tak skvělí! Přesně věděla, jak mi je. Prošla jsem se s ní kolem domu a zavřela sousedce slepice. Chvilku jsem tápala tmou a pak se o mě otřel mokrý čumák. „Tady jsi, nezbedníku!“ podrbala jsem ji za uchem.

Práskla jsem sebou o postel. Bylo mi najednou ze všeho úzko. Jak se má asi Linda? A Andrea? Moje dvě nejlepší kamarádky. Z klece na mě koukal králíček. Odpoledne jsem se na něho zlobila, když zašpinil koberec, protože má průjem a teď bych si ho nejraději odvezla na internát. Oh kruci, vždyť nemám nabalené věci!

Vytáhla jsem z kapsy telefon a bušila do tlačítek: Terezko,tak zitra,uz se na tebe moc tesim,mam te rada! Tak, odeslat. Zpráva pro mou novou spolubydlící odeslána! Tak a teď šupky šupky sbalit pár hadříků a hurá zítra odpoledne vstříc nové škole, novým lidem, internátu, učitelům… Vstříc novému dobrodružství!