Pedofílie – nemoc nebo trestní čin

Lidé nosili krabice z auta a na štítku u dveří se po 14 dnech objevil opět nápis. Lachoutovi. Mám nové sousedy. V tomhle domě se jinak nic neutají, ale to, že sem měl přijít někdo nový, se všichni obyvatelé dozvěděli až při stěhování.
Byli to dva mladí a sympatičtí lidé. Vypadali jako spokojený pár. Byli už v bytě a pomáhali stěhovat a po schodech cupkala tak devítiletá holčička. Chytl jsem se zábradlí, začal zrychleně dýchat, srdce jsem cítil až v krku a čelo se mi orosilo horkým potem. To ne. Přeci žiji v domě, kde nejsou žádné malé děti. Tohle nezvládnu.
Včera jsem se opět neovládl a dnes jsou toho plné noviny.

MANIAK ZNÁSILNIL DESETILETOU HOLČIČKU:
Anna Štíhlá (36) se se svou dcerou procházela ráno parkem. Linda (10) se do parku ve 13:00 vrátila. Násilník ji přepadl, zatáhl do křoví a znásilnil. Dívka leží s psychickým otřesem v nemocnici Na Bulovce. Policie po pachateli pátrá. Jeho tvář však není známá.

Musím si vzít své léky. Tohle nezvládnu. Nemohu za to. Každý jsme něčím posedlý, nějak orientovaný. Někoho vzrušují ženy, jiného muži, dalšího zas mrtvoly či zvířata …mě děti. Konkrétně dívky mladší 13 let. Nemohu tomu zabránit. Má touha je silnější než můj mozek. A veškeré lidské morální zásady jsem ztratil, když jsem si poprvé přečetl o svém hrozném činu druhý den v novinách a nic se nestalo. U dveří mi nezazvonila policie se zatykačem. Prostě nic. Nikdo se nic nedozvěděl. Zjistil jsem, že když je člověk opatrný, nikdy na něj nepřijdou. A mého psychiatra váže pouto mlčení.
Stále beru předepsané léky a stále chodím na terapie, ale má touha je silnější nežli léčba. Dnes jsem se při procházce parkem zaměřil na krásnou dívku. Bylo jí tak 7 let a byla nádherná. Celý jsem zdřevěněl, když jsem jí uviděl. Co na tom, že je bílý den. Udělám to tak šikovně, že nás nikdo ani neuslyší.
Z aktovky jsem vytáhl kuklu a gázu s omamnou látkou. Pak jsem jí odtáhl do opuštěné vodárny, která byla za roštím v parku. Zamkl jsem a počkal, až se probudí. Teprve pak jsem ukojil svou chuť na ni. Potom jsem utekl zpátky domů. Na schodech si hrála ta malá. Opět jsem zdřevěněl, znovu mě polil ten horký pot, zase se mi srdce přesunulo do polykacího aparátu a já měl zase potřebu styku s dítětem.
„Báro. K obědu.“
„Ano mami.“
Utekla domů na oběd. Já se jen tak, tak doplazil za dveře svého bytu. Zpocený, rozklepaný a nervózní jsem si vzal okamžitě prášek a osprchoval se. Pak bylo vše v pořádku. Zase jsem se cítil fajn, ale to, že je ve stejném domě, mě znervózňovalo.
Druhý den jsem otevřel noviny…

PEDOFIL OPĚT ŘÁDIL:
Tentokráte jen sedmiletou holčičku Sabinu Stránskou napadl, zřejmě stejný násilník, jako v minulém dni v parku na ulici Vikingů. Zavlékl ji do staré vodárny a tam ji znásilnil. Jeho tvář je dosud neznámá, a tak má policie s pátráním problémy.

Jsem zrůda. Jenže opravdu nemohu jinak. Zkoušel jsem si kupovat dětskou pornografii, ale čím víc jsem se na to díval, tím rostla má touha to provádět.
Dneska jsem šel pro poštu a ta malá tam stála. Sama s klíčky od schránky. Šponovala se na špičky, že jí ze sukýnky koukala stehna.
„Ty tam nedosáhneš viď?“
„Ne prosím.“
„Ukaž, pomůžu ti. Podej sem ty klíčky. No, tak tady máš poštu.“
„Děkuju.“
„Nemáš zač.“
Ani nevíte, jak mi bylo, když jsem měl být milý a nesměl se jí dotknout. Musel jsem se držet. Ale ona šla do sklepa. Tam tak časně ráno nikdo nebýval. Neovládl jsem se a šel za ní. Vlezla do jedněch dveří a klíče nechala v zámku. Opatrně, abych ji nevyplašil, jsem je vyndal ze zámku, zasunul je z druhé strany, zamkl nás uvnitř a klíče si strčil do kapsy. Začala křičet, vzpínat se, marně, já musel vykonat to, proč jsem za ní šel. Řvala o pomoc tak hlasitě, že ji rodiče uslyšeli, když se její otec šel podívat, proč se nevrací tak dlouho s poštou. Její matka mezitím volala policii. Ten muž by mě byl zabil. Já se mu nedivím. Udělat tohle někdo mé dceři, neváhal bych.
Do vězení jsem se nedostal, jsem v ústavu pro duševně choré na psychiatrickém oddělení. Má touha však přetrvává.