V base je krásně...

Seděl jsem už docela dlouho, abych si uvědomil, že jsem vlastně až tak hrdelní zločin neudělal. Dva roky a zpátky do života. Ale vězení vlastně není o tom, aby jste si odseděli nějaký trest. To je to nejmenší. Vy v tý věznici musíte přežít. Přežít všechny ty buzerace bachařů, hnusný jídlo a nejnudnější kecy nejnudnějších zlodějíčků, kteří s vámi sdílí celu.

Hovím si tak na hajzlový míse, píšu tohle a koukám se do ksichtu dvěma magorům, kteří se mnou sedí. Člověk si nevybere. Ten první maník je úchyl. Tak dlouho chodil onanovat k tramvajím, až ho za to zavřeli. Když leží na pryčně, dělá takový divný zvuky, vzpomíná, jak se v kterých autobusech a tramvajích zavírají dveře, jak mají krásný zvuk. Prostě úchyl. Ten druhej je na tom ještě hůř. Zkrachovalej byznysmen, arogantní prase, které se rádo povyšuje a nikdo mu není dost dobrý. Tady ho místní kluci trochu napravili.
Jo, natrhli mu prdel, takže už tak moc nekecá a nemachruje, ale stejně by to mohlo být ještě lepší. A proč ho zavřeli? Ten blázen pobodal propiskou šéfa firmy. Ten šéf zemřel, vykrvácel. Docela urpuťák, tenhle byznysmen.

„Drž hubu, čtu si,“ okřikl takhle frajer toho úchyla.
„T39 byl nejlepší model trolejbusu široko daleko, miluju ho,“ pokračoval si úchyl.
„Co čteš?“ zeptal jsem se.
„Co je ti do toho, stejně o tom nemáš ani šajn, seš ubohá nicka,“ začal štěkat pomatený byznysmen.
„Je mi do toho hovno, chtěl jsem tě nasrat,“ smál jsem se.
„Tak to se ti nepovede, chlapečku, já mám ocelový nervy!“
„Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají,“ přeříkával si dál úchyláček.
„Strč si svý tramvajový linky do prdele.“
„Je 17.45, to by mi zrovna jela 32ka. Až na konečnou. Už abych byl doma.“
„Tahle 32ka je už beztak zrušená, vždyť sedíš už přes rok.“
„Není.“
„Je.“
„Není.“
„Je a neser mě!“
Po těch slovech se odmlčel a dlouze se zadíval do knížky.
Nedalo se tomu zabránit, úchyl seskočil z postele, s kartáčkem zastrouhaným do špičky v ruce.
Ubodal ho. Pitomým kartáčkem na zuby.
„To máš za to, cos řek o 32ce!“ křičel, když se skláněl nad chvíli mrtvým tělem.
Frajer se pořád díval dlouze do knížky. Nebylo mi ho líto. Jen jsem se díval.
Lidi se tady klidně pozabíjejí, však za to dostanou maximálně tak půlku trestu navrch. A ten parchant to měl za 10 měsíců. Takže za 15 je venku. Nejpozději!

Svět se posral. Já sedím za pokus o znásilnění, přitom ta holka řvala, že to chce. Dostal jsem doživotí za svědectví její kamarádky. Zasraný kurvy! A lidi se dál zabíjej..