Nebýt nikým

Nina pohlédla na hodiny a zaklapla knihu. Měla by se pořádně vyspat, vždyť zítra je nejúžasnější den jejího života! Má konečně rande s Robertem…

Z krásného snu ji vytrhl protivný zvuk budíku. Pomalu se zvedla z postele a šla do obýváku, kde v tuto chvíli mohl být jen její bratr Lukáš.
„Zdar brácha.“ Pozdravila ho rozespale. Vytřeštil na ni oči. „K-kdo jsi? C-co děláš v našem domě?“ Nina se nejdříve zarazila, ale pak se rozesmála. Byl to zase jeden z Lukášových trapných vtípků. Bude si hrát na to, že ji nezná. Absolutně si ho nevšímala, rychle se oblékla a vyrazila do školy.

Pár minut před osmou padla na židli vedle své nejlepší kamarádky Zuzky.
„Tak mám konečně rande s Robertem!“ chrlila ze sebe jednu informaci za druhou. „Včera mi volal že se sejdeme dnes po škole!“ „Ehm..“ ozvala se Zuzka rozpačitě. „Nespletla sis náhodou třídu?“ „Cože?“ podivila se Nina. „Kde bych podle tebe měla být? Tohle je přece naše třída.“ Rozesmála se. Všichni jsou dnes úplně mimo.
„Jo, naše třída“ kývla Zuzka. „Ale ty přece nejseš z naší třídy. Nebo seš snad nová?“
„Jaká nová?“ docházela Nině trpělivost. „Seš přece od první třídy moje nejlepší kamarádka! Hele tohle je fakt blbej vtip, už to na mě dneska zkoušel brácha.“
V tu chvíli vešla do dveří profesorka a holky musely ztichnout.
„Takže dnes budeme probírat…a ty jsi kdo?“ podívala se překvapeně na Ninu a celá třída s ní. „Kdo bych podle vás měla být? Přece Nina. Co se tady dneska děje?“ „Na to bych se chtěla zeptat já vás, slečno. Do mé třídy nepatříte, tak si laskavě dejte odchod.“ Doslova vystrčila Ninu ze dveří.

Nevěděla co dělat, ale nakonec se rozhodla jít za mámou do práce. Přece není možné, aby ji lidé, které zná tolik let nepoznali!
Vydala se do nemocnice, kde její máma pracovala na kožním oddělení. Čekárna byla prázdná, takže mohla hned zaklepat na dveře, aniž by ji někdo obvinil z předbíhání jako už tolikrát.
„Tak co vás trápí?“ zeptala se hned máma ode dveří a pohlédla na ni. Nina si dodala odvahy. „Ahoj, mami“. Doktorka se na ni překvapeně podívala...

Za pár minut Nina vyběhla se slzami v očích z ordinace. Nepoznala ji! Její máma ji nepoznala. Takže je to pravda! Jenže jak k tomu došlo? A co má dělat?
Několik hodin se procházela po ulici a přemýšlela. Tohle je naprostý konec jejího života...je sama, bez přátel, bez rodiny...

Zazvonil budík a Nina se prudce probrala a vydechla si. Tohle byl opravdu nejhorší sen, jaký se jí kdy zdál. Vstala a šla do obýváku. „Zdar, brácha.“ pozdravila vesele. Vytřeštil na ni oči.
„K-kdo jsi? C-co děláš v našem domě?“