Mech na jazyku

Jdu na to
ruce se trochu potí a na jazyku mám mech. Hlava už ani nebolí. Vše půjde ven. Včera tam byl a z toho to pramení. Výčitky zasáhly moji mysl. Svedla mne. A lze to vůbec bez mé vůle? Ne to já byl příčinou. Sednu k PC bedně a sdělím to. Vám můžu. Jsem na roztrhání. Půjdu do útulku pro psy a dám se jim tam potravou. Lehám si k té největší bestii, vrčí na mne, kouše mne do ruky. Po chvíli je jí mne líto a začíná olizovat způsobená poranění. Otvírám kotec a je mi jasno, že tudy cesta nevede. Sednu na mašinu, tůruji, s plným plynem vyrážím.
Honím smrtku, je však rychlejší než dnes já.
Odháním anděle, co ten tu teda chce není mi jasno. Mám štěstí v neštěstí.
Byla pěkná, poblouznila mojí mysl. Nemůžu si vzpomenout, co jsem neměl dělat. Od teď budu konat jen to, co se má. A kdo pak bude činit co se nemá?