Ona a ty

Stojí proti tobě. Má růžovou košilku s límečkem, tmavé džíny, které lehce obepínají její mohutný zadek. Na nohách má krásné nazouváky ještě z osmé třídy a dívá se na tebe tím nevinným pohledem vycházejícím z elegantně nalíčených oček za dioptrickými brýlemi.
Z kapsy u kalhot jí kouká červený obal od cigaret - jediná věc, díky které se může cítit jako "frajerka".
A naproti ní stojíš ty. Černočervené tričko s dlouhým rukávem ti trochu pustilo barvu a z bílého opasku je lehce červený. Nové světle tmavé džíny vláčíš po zemi a přišlapuješ si nohavice botami, ktrerým na dešti praskla podrážka.
Koukáš na ni očima, kterým se během dne stihla rozmazat tužka.
Nemůžeš překousnout její "Poetický deník" ze srdíčka a usušenou levandulí a nechápeš, proč tomu tvému holduje nápis v runovém jazyku a dominuje mu obrázek lebky.
Vtom se ozval učitel s poznámkou, že měla opět nejlepší písemnou práci ze třídy a ona se jen nesměle pousměje a řekne, že to vůbec nečekala.
A jsi to ty, komu napřed tvrdila, že nic neumí a že je vlastně hloupá.
Ke svému rozhovoru pípá svým tenkým milým hláskem slova z nářečí, které k nám nepatří.
Své úhledné sešity má ukazovat ostatním, ale jen ty sis všimla, že napsala "čychat" a "fizika". Přesto měla diktát nejlepší ze třídy.
Nechápeš to a jediným vysvětlením je, že toho blba ze sebe prostě dělá. Nebo jej dělá z ostatních... z tebe.
A navíc jsi to ty, kdo ji má přečtenou. Její tajemství z problémů v rodině, které naznačuje, aby byla zajímavější, už víš.
To o tobě doopravdy nic neví.
A jsi to ty, co jí jednou řekne, že svá tajemství před tebou neschová...