Ranní sen

Stála jsem ještě ospalá ve frontě.
Proč všichni nakupují zrovna v neděli ráno?
"A proč ty zapomeneš vždy něco koupit?" ozvalo se mé svědomí. Ale bylo mi to celkem fuk. V hlavě mi ještě běžel můj hezký sen. Pravda, trochu mě zaráží, že hlavní roli v něm hrál můj kamarád, ale to snad ještě není tak podstatné. A nebo je? Začala mi to vrtat hlavou. Asi jsem se probouzela.
Zdál se mi sen o mém kamarádovi. Ne kdejaký sen. Teda ale erotický taky ne…takový romantický. Celou dobu jsem ho uháněla a chtěla být s ním. A pak jsme byli někde v zámku na prohlídce. Ztratili jsme se a tak jsme spolu celkem samozřejmě ruku v ruce hledali ostatní. Když jsme je našli, byli jsme už jasný pár. Objímali jsme se spolu….a….a pak ten slibný začátek pokazila maminka slovy: „Vstávej a maž do obchodu!“
Ale nic to právě nezměnilo na tom, že se mi teď po těle rozlévá příjemné teplo a cítím se tak nějak šťastně.
„ Hejbej se taky trochu mladá! Já tady kvůli tobě hodinu stát nebudu!“ vyjela na mě jedna babizna a vrazila do mě svou medvědí pravačkou až jsem odletěla a vrazila přímo do člověka, který stál přede mnou.
To už mě fakt probudilo.
Právě jsem chtěla říct té hnusné babě pár ostrých slov, když mi došlo do koho jsem to vrazila. To byl ten můj kamarád! Panebože! Začala jsem se propadat do rajských mdlob…
„Nazdáááár, Míšo! Ty seš teda bejčice, ti řeknu, by jsi porazila i vola!“ snesl mě z mých výšin zpátky na zem kamarád.
Nahodila jsem americký úsměv číslo 3 a skrz zuby jsem, rádoby mile, pronesla:
„ Shodila jsem 5 kilo a nechtěj mi namluvit, že to nejde poznat!“
Hned, jak jsem to řekla, tak bych si nejraděj vrazila. Než jsem vyrazila, tak jsem na sebe totiž dala, co bylo nejblíže mé ruce. Tentokrát to byla sukně. Ze sukní už mám pár let fobii, protože nějak v nich nemám co ukazovat. To, že jsem si ji ráno hodila na sebe, bylo jen díky tomu, že jsem ještě létala ve výšinách.
A jestli vypadám v nějaké sukni hrozně, tak v týhle nejhůř. Je sice po kolena, ale její rozparek směřuje pomalu neznámo kam a to díky tomu, že jsem si ho trochu víc natrhla…samozřejmě ne schválně! Jenže se to ještě nějak nestihlo zašít. Tak mi z něj teď krásně vyčuhovalo mé jedno obří stehno. Aby toho nebylo málo, tak jsem na nohách měla kozačky. Jenže jen poloviční, takže se mi v nich ještě víc rýsovala má až příliš svalnatá lýtka.
Sakra, jak jsem se mohla do něčeho takovýho obléct?
Hypnotizovala jsem svou lásku ze snu očima, aby ho snad, nedej Bože, napadlo se koukat níž. Bohužel napadlo.
Jeho oči rentgenovaly mou bundu. Odhaduju, že se pokoušely odhalit, zda se mi opravdu zmenšilo břicho nebo ne. Začala jsem se modlit. Nedívej se mi na ty nohy, nedívej se mi na nohy! Podíval se. Vyprskl smíchy. Myslela jsem, že zdrhnu. Pomalu jsem se chtěla i schoulit a schovat a v náručí tý babiny za mnou.
„ To je teď in nosit sukně s takovým rozparkem?“ zeptal se ne moc diplomaticky.
Pomalu to ve mně začalo vřít. Naštěstí přišel právě u pokladny na řadu, takže jsem na nic nečekala a ukázala jsem mu tu bejčí sílu. Když bejk, tak bejk!
Kamarád málem porazil tu medvědici za mnou.
Tý jo, jsem fakt dobrá!
Urychleně jsem zaplatila a opustila obchod tak rychle, že by mě nezaregistrovaly ani průmyslové kamery, kdyby tam ovšem nějaké byly.
Jenže jsem ještě neměla vyhráno.
Za chvíli se totiž za mnou ozvalo supění a pak se vedle mě objevil on. Jak se mi o něm mohlo zdát něco tak hezkého?
„Mišáčku, ty jsi to vůbec nepochopila. To byla jen sranda! Přece by jsi se na mě nezlobila? Dnes ti to totiž fakt sekne!“
V tu chvíli bych mu odpustila vše. Sice jsem ani na chvíli neuvěřila tomu, že říká pravdu, ale já mu vlastně odpustit chtěla. On za mou postavu a povahu nemůže. Usmála jsem se na něj. Věděl, že má vyhráno.
„ Tak si představ, co se mi dnes zdálo! Byl jsem na školním výletě s naší třídou. Zrovna jsme byli na nějaký prohlídce, když jsem tam potkal jednu holku. Byla mi strašně povědomá. Pořád jsme se po sobě dívali, až jsme se jednou do sebe tak zakoukali, že jsme se ztratili. A jak jsme tak hledali tu naši skupinu, tak to bylo strašně romantický. Chodili jsme spolu po zámku a drželi se za ruce a než jsme došli k naší třídě, tak jsme spolu chodili. Ta holka, byla tak krásná a skvělá....“
Zavřu pusu, kterou jsem měla během vyprávění otevřenou a už jen vydechnu: „ Fakt jo?!“
„ No, jasně! Je to sranda co? By jsi určitě do mě ani neřekla, že jsem takový romantik! Víš, mně se takový sny normálně nezdávaj, ale tak mi nějak přišlo, že tohle bylo asi nějaký znamení. Protože já tu holku pak poznal. Víš, kdo to byl?“
„ Já…,“ hlesla jsem a už jsem se mu chtěla vrhnout do náručí.
„ Ale co tě nemá! Říkal jsem přece krásná a skvělá,“ usadí mě fakt mile. „ Představ si, že to byla Nina!“
„Nina?!,“ vyhrknou mi málem slzy.
„ Jo, znáš ji ne? Taková hezká blondýnka s dlouhýma nohama…“
Zmínka o nohách mě dostala. Aniž bych si uvědomovala, co dělám, tak jsem kamarádovi jednu vrazila. Sedla mu skvěle. Tvářil se, jako bych se zbláznila. Asi jsem se fakt zbláznila. Dala jsem se do běhu, až se mi má sulcovitá stehna třásla.
Z očí mi tekly slzy. No, nejsem já blbá? Jak jsem mohla uvěřit snu? Příště, než vstanu, tak si asi pořádně nafackuju, abych se probudila a abych zase nezažila to fiasko, co dnes. Chudák kamarád, tohle mé chování mu asi jen tak nevysvětlím…
Asi mu domluvím to rande s Ninou...