Co dál?

Byla tmavá noc, už skoro k ránu. Bloumala smutně po pokoji, nemohla spát. Dívala se na hvězdy a uvažovala. O všem co jí zrovna přišlo na mysl. Nesmyslně, naivně spřádala svoje nereálné představy a sny. Nevěděla jak zabrzdit všechny ty myšlenky a zavřít víčka... Nešlo to... Jen tak stála u okna, v myšlenkách bloumala, kde jen to šlo a duchem... Ne ona nevěděla má teď duši. Kde jsou její city. U čeho? U koho? Kde? A proč...? Nevěděla nic, jen cítila tu hroznou bolest. To strašný prázdno. Tam, u srdíčka. Zklamaná tímhle světem, realitou a vlastně i sama sebou. Jen bezmocně padla na postel a po tvářích se jí koulely hořké kapky beznaděje. V hlavě jí zněla jen jedna otázka: "Co teď?"
Ne teď, v tuhle minutu. Ne tuhle hodinu, ne tenhle večer ani tenhle rok... TEĎ, V TOMHLE ŽIVOTĚ! Co dál...?