NEJSEM SVÁ SESTRA

“Ahoj Andrejko.”
“Já jsem Klára.”
“Ježíš, promiň, ale vy jste jedna, jako druhá.”
“To nic. Co jsi potřebovala. Já jí to vyřídím.”
“No, víš. Ségra mi dluží pětistovku. A já už jí dýl počkat nemůžu. Tak jí to řekni, jo.”
“OK.”
Má ségra si půjčuje peníze. To teda nechápu. Rodiče nám dávají normální kapesný. To jí to nestačí?
“Ségra, prej máš u Kim dluh.”
“A má bejt. Však jsem řekla, že jí to brzo přivalím.”
“Jenže ona to potřebuje teď.”
“No, tak to je problém, já nemám ani floka.”
“Já ti to měla jen vyřídit.”
Sakra, Karolínce se to neklen. To je má chytřejší ségra. Je ale pravda, že ve škole mi pomáhá. Jsme obě na průmce a zkoušená z matiky je za mě vždy ona. Jenže o mých problémech neví. Já jsem grázlík. Už takhle si nás lidi pletou. Ještě, aby si nás spojovali se stejnejma záležitostma. Jako jednovaječný dvojčata máme ale výhody. I když jsem se vyspala s klukem Kló a to mi nemohla dlouho odpustit. S ním se pak hned rozešla. Bylo mi to líto. Ten moula si opravdu myslel, že jsem ona. Máme i stejný hlas. Je těžký nám rozeznat. Uznávám stejné oblékání. Když si chce jedna něco koupit, řekne to buď druhý nebo to koupí dvakrát
“Anísku, máš u sebe něco, já potřebuju dávku.”
“Co prosím?”
“Ty jsi Kló.”
“Jo. Co u sebe mám mít.”
“Řekni to, prosím, Andreje. Ona už bude vědět. Dík.”
Nechápala jsem to. Spíš nechtěla pochopit. Jistě, že mě napadlo, že má ségra něco společnýho s drogama, ale to ne. Průserář to je, ale tohle. Ale řekla jsem jí to.
“Cože? On to chtěl na tobě. To je gól.”
“A co chtěl.”
“Už aby mě uschopnili. Musím do školy.”
“A co chtěl.”
“Hašiš, zlato. Mám z toho prašule. Jinak je Kim nikdy nevrátím.”
Má ségra deeluje. To snad ne. Prodává drogy. To by neměla. Až se to dozví naši. Bude to průser, jak Brno.
Druhý den ve škole mě zastavil pěkný kluk.
“Tak za kolik dneska.”
“Já nic neprodávám.”
“Andrej, nedělej blbou. Neptám se na drogy, ale na tělo. Nikdy jsi neodmítla. Co s tebou je?”
“Jsem její sestra.”
“Tak to sory. Ale má nabídka platí. Fotím akty.”
“No dík. Řeknu to Anískovi. OK.”
“OK. Ahoj. A přemýšlej o tom.”
Dnes mě ještě zastavili 4 lidi, že koupěj bonbóny a 1 na sex. To si dělaj snad jen prdel. Všechno by bylo, samozřejmě, zaplacené.
“Dnes jdeš točit. Nezapomeň na to.”
“Točit?”
“Co na to tak koukáš, je první čtvrtek v měsíci. Tady máš novou adresu. Nebuď jako tvá sígra. Už jí vidím, jak ta tam jde.”
“Tak si trochu pohrajem.”
“Jo, tak to já taky. Hele tak zatím. Sejdem se tam. OK?”
“Jasně, měj se Anís.”
“Ségra. Máš jet někam natáčet. Tady máš adresu. Prý tam jedeš s Kim.”
“Od tý máš tu adresu, viď.”
“Jo. Myslela si, že jsem ty. A vůbec. Co tam nejseš, tak mě zastavujou divný lidi. Chtěj drogy, sex, fotky……. “
“Jo. Toho si nevšímej. Nějak se člověk živit musí. Ale o tuhle práci přijít nechci. Běž tam za mě. Kló, prosím.”
“Tak jo. Ale naposled. Víc už nehnu brvou. Nechci se do ničeho namočit. Je mi 18. Na krim .. Jsem mladá.”
“Jasně. Dík. Vytáhla jsi mi trn z prdele, holka.”
“No jo. Však já si to vyberu.”
A tak jsem šla. Temná chodba, jak feťácký doupě. Ségra, co to je za natáčení. A pak mi to došlo v jednom sektoru těch chodeb už byla světla a postel. Cože? No tak to dělat nebudu.
“Anís. Dost, že jsi tady. Dnes natáčíš s Jirkou, seznámíte se tam.”
“Tak to bude asi…..”
“Asi má chyba. Zřejmě jsem ti napsal nečitelně adresu. Tamhle máš šaty a jedem. Ať můžem všichni, tak za tři hoďky vypadnout.”
No super, sama jsi sem vlezla, tak si to i vyžer. Udělala jsem to, ale pak jsem byla sama na sebe tak naštvaná. Já jsem sama sebou. Nejsem svá sestra.
Za týden, co jsem ji skoro neviděla, jsem ji poznala víc, než za 18 let, co s ní žiji.