Před vodou

Taháš za rukáv svou mámu. Prosíš jí, ať ti koupí támhle to a tamto a ještě by mohla i přidat nějaký dárek, postě jen tak, dostala výplatu a ty jsi její jediná dcera, která si přece zaslouží mít pár nových věcí.
Ukazuješ do výloh napěchovaných zbožím a předříkáváš dárky, co by sis přála na Vánoce. A nespokojíš se s jedním.
Všechny ty nádherné modýlky směšných oblečení, které hrají něžnými barvami, všechno se musí prolínat a ladit, jen abys byla zase ta nejkrásnější...
Hraješ si na smutnou princeznu, která nedostala od rodičů zámek, který si přála. Pláčeš, že princ, do kterého ses zamilovala, si tě ani nevšiml.
A stále ti nedochází jedna věc. Že totiž neumíš žít.
Žadoníš po svých přátelích, aby ti dali nejnovější písničky, protože ještě sama nevíš, která je pro tebe ta nej. Nejlepší na celý život. A tak je střídáš a ani jednou tě nezamrzí, že hážeš za hlavu jeden styl za druhým, ničíš veškeré sny o vlastní budoucnosti, protože ti příjde samozřejmostí, že ti je naplánují rodiče.
A až si jednou uvědomíš, že jsi sama, budeš chtít skočit rychle dál, jenže v tu chvíli, už nebudeš vědět, kdo jsi...