Toulám se Prahou

Toulám se Prahou

Anotace: Jen vyjadřuji své pocity a pokouším se vypsat z nálady, která se mě ne a ne pustit.:o) Za komentáře budu vděčná.:o)

Toulám se Prahou a nevnímám podzimní chlad, který se mi nemilosrdně zakusuje do těla. Přitáhnu si bundu blíž k tělu a nadechnu se chladného vzduchu, prosyceného stále ještě letmým dotekem sluníčka. Usmívám se na lidi kolem, přestože k tomu nemám žádný zvláštní důvod. Pozoruji jejich tváře, jak se usmívají nebo mračí nebo jen lhostejně procházejí kolem mě.
Pomalu přicházím ke Karlovu mostu. Davy turistů spěchají kolem mě, snad za další památkou, zachytit nezachytitelnou krásu jejich majestátnosti. Usedám na nízkou zídku před starou bránou, jejíž jméno neznám, ale pod kterou jsem nesčetněkrát prošla při cestě na Karlův most. Slyším tiché šumění Vltavy, která se prodírá pod mohutnými pilíři mostu. Usazuji se a chlad zdi mě studí do stehen. Vedle mě na vyhrává na housle falešnou melodii slepý hudebník. Několik lidí se zastaví a vhodí do nastaveného klobouku minci, zbytek ale míří dál za svým cílem. Vytáhnu několik drobných a také je svěřím ošuntělému klobouku. Odměnou je mi další falešný tón.
Naslouchám řeči města. Jako by na mě promlouvalo tisícem hlasů, šuměním Vltavy, ruchem aut, shlukem cizích řečí turistů i hrou houslisty. Mám ráda tuhle naší tichou rozmluvu. Každá část Prahy na mě křičí svůj příběh, každá zídka mi chce vyprávět o objetích milenců. Poslouchám, každičkou částí těla vstřebávám tisíce osudů… Konečně mám pocit, že jsem doma.
Ještě chvíli vnímám řeč mého města a pak seskakuji ze zídky. Pohledem se loučím s okolím a tiše slibuji, že se sem ještě mnohokrát vrátím. Praha to ví, a tak jen její povzdech je mi rozloučením.
Odcházím a zasněný úsměv mi zdobí tvář ještě dlouhou dobu…
Autor Sokolička, 20.10.2006
Přečteno 643x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře
líbí

Asi ti to napíšu sem. Neboj, i když to tak možná momentálně působí, z Literu rozhodně neodcházím. Jen se teď musím soustředit na školu, ale jakmile to půjde, zase tady ty stránky zaplním nějakou svou tvorbou... třeba to bude ještě někoho zajímat.
Jinak ti musím poděkovat, že se vracíš i k mým starším věcem, protože spousta lidí tady kouká jenom na novinky - a tak přichází o spoustu skvělých prací. Ale to je jejich problém.
Měj se moc krásně, Gina

05.11.2006 16:55:00 | Gina Rocca

líbí

Už jsem ti svoje řekla, ale počkáme si až konečně něco dopíšu já, né je to hezký, hezká úvaha nad životem v městě který bych fakt nevyměnila.

24.10.2006 17:50:00 | Loreen

líbí

Když má člověk k paneláku vztah a umí ho popsat, tak to může taky vyznít esteticky:-). Ale to byla jen taková poznámka po přečtení předešlého komentáře... Ve skutečnosti jsem chtěla napsat, tedy spíš reagovat na tu záplavu komentů, které jsi mi napsala: tenhle text mi v mnohém připomněl některé moje práce, taky se často snažím zachytit okamžik, tu chvilkovou náladu, která mnou projde a já vím, že se už nikdy nevrátí, protože je spjatá s určitou událostí, s určitou chvílí. Za pár dní se chystám na výlet do Prahy, s jasnou vidinou jen tak se toulat jejími ulicemi a nasávat atmosféru. A když budu mít ťěstí, tak si budeš moct přečíst, jak "tvé město" působí na "cizinku"...

21.10.2006 13:04:00 | Gina Rocca

líbí

Je to popis něčeho co je nám hodně blízké, utváří naše estetično. Holt panelák to neumí a to ani s novým kabátem. Ty píšeš dobře, tak na co se vlastně ptáš? Já to vím.

21.10.2006 09:44:00 | umělec2

líbí

Musím říci, že tohle 'vypisování pocitů' se mi mimořádně líbilo. Nebylo to jen plané plácání o ničem, ale pěkný příběh, který bych si za nějaký čas určitě znovu přečetl.
Tenhle komentář ti těžko v něčem pomůže nebo tě poučí, ale snad ti udělá aspoň radost.:-)

20.10.2006 22:54:00 | Angeloras

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel