PSYCHOLOG

„Potřebovala bych pomoci.“
„Od toho jste přece tady, tak povídejte.“
„Víte, měla jsem ho ráda. Možná ještě pořád mám. I přes tu dálku, která nás dělí, i přes věkový rozdíl a dokonce i přes opovržlivé pohledy kamarádů, kteří o něm věděli, jsem ho milovala. Bral mě jako sobě rovnou, dával mi pocit bezpečí a lásky, jakou snad nikdo v mém věku není schopen poznat. Věděla jsem, že je to proto, že on je dospělý, není to přiblblej puberťák jako třeba spolužáci nebo jiní kluci. Jsem pesimistka a věděla jsem, že to všechno jednou skončí, že spolu nebudeme tak dlouho, jak jsme chtěli. On mi říkal, že to skončím já, protože jsem moc mladá na to, abych se upnula na něj. Možná měl pravdu. Přemýšlela jsem o tom. Ale přesto, že jsem někdy měla chuť nakopnout ho do zadku, jsem ho milovala a toužila jsem se s ním opět vidět. Jednou na to ale přišli rodiče. Řekli, že musí být pedofil, víc si nepamatuju. On se mi už nikdy neozval. Víte, jaké to je? Co mám teď dělat?“
„Proto jste udělala to všechno?“
„Musela jsem to udělat, vy byste to neudělal?“
„Já kladu otázky vám, ne vy mně. Uklidněte se. Nejsme tady od toho, abychom řešili, co bych udělal já.“
„A od čeho tedy?! Snad proto, že dělám to, co je nutné?“
„Není to nutné. Mnoha lidem se stalo to co vám a nedělají to co vy.“
„Sakra a co mám dělat?! Já je neznám!“
„Co máte dělat? Přestat s tím. Neubližovat si…“
„Jděte do háje…“ řekla jsem a vyrazila co nejrychleji ze dveří, na kterých se bělel nápis – Psychologie.