PRÁSK !!

Mozek zvolna stéká z tmavomodré stěny kanceláře. Tam, kde kdysi byl, je teď pouze půlka hlavy, druhá je na stěně a všude kolem. Zbytek těla jako by ani nevěděl, že mu chybí půl hlavy. Je v poloze, v jaké byl před výstřelem. Strnule se krčí v židli v očekávání něčeho zlého, ale to zlé už přišlo.
Už to má za sebou. Teď už se není čeho bát, už je po všem. Mozek i tělo kdysi patřily jednomu právníčkovi. Byl to slušný člověk, který vedl poctivý život, řádně platil daně, nepodváděl svou ženu, nekradl. Přesto teď jeho krev tvoří na zemi u zdi velké půlkruhy. Udělal velkou chybu, která se mu stala osudnou. Vzal ten případ, ten případ, se kterým za ním došel nenápadný mužík asi před rokem. Nešlo o nic zvláštního, pouze o další rozvádějící se pár, u něhož muselo dojít k soudnímu vypořádání majetku. Proces probíhal vcelku poklidně, až došlo na psa. Tady byli oba dva naprosto neústupní. Oba dva odmítali, že by se ho mohli vzdát a začal nejtvrdší boj. Včera se našemu právníkovi podařilo spor vyhrát. Kdyby prohrál, z největší pravděpodobností by se nedíval před pár minutami do hlavně revolveru ráže 45 ACP.
Ten okamžik děsu, když se díval do něčeho, co z jeho hlavy udělá rajský protlak, byl nekonečný. Proběhlo to tak rychle. Jen přišla, zamířila a řekla: “To je za Rona.“ PRÁSK!!!