Staré ztrouchnivělé okno

Do starého ztrouchnivělého okna se opírá vítr. Sedím tiše u svého počítače a naslouchám vichřici tam venku. V mém pokoji je teplo, ale přesto vím, že venku je sotva jeden stupeň. Je mi smutno, když pomyslím na bezdomovce, kteří nemají střechu nad hlavou…

Škvírami mezi rámy starého ztrouchnivělého okna na mě dopadají pramínky chladného vzduchu. Venku je velmi chladno. Začíná zima. Těším se na první sníh. Vždycky mi první sněhové vločky přijdou jako odtrhnutí od reality, jako odtrhnutí od toho chmurného sychravého podzimu.

Ještě před týdnem jsem se mohla koukat ze svého starého ztrouchnivělého okna ven a přišlo mi to jako umělecké dílo. Ten starý oprýskaný rám, podřené sklo a za skleněnou tabulí pestrobarevná krajina v teplých barvách. Barvách podzimu. Ale stačil jediný mrazík a vichřice. Teplé barvy zchladly. Brzy bude zima.

Na starém ztrouchnivělém okně namaluje mráz svá umělecká díla, kterým se nevyrovnají ani ty od Picassa. Vločky budou dopadat na parapet a osvětlovat pochmurnou šedavou krajinu, kterou promění v bílou poušť.

Začínám se těšit na zimu. Ticho, klid, čisto a před spaním zimní meluzína, která bude pískat skrz škvíry mezi rámy starého ztrouchnivělého okna…