Milí rodičové

Milí rodičové!
Tohle je psáno tak trochu také pro Vás. Těžko může předem někdo odhadnout, jak se bude v budoucnu chovat vaše dítě. Každý chce mít ze svého děťátka toho nejlepšího člověka.
Snažíte se dělat z toho svého dítěte to nejlepší co jde. Studovat a pracovat musí v životě sice každý, ale ne každý o to má zájem. Lidi dělají největší chyby už na samém počátku. Snaží se v dětech vychovat to, co sami nedělali nebo neměli rádi a zapomínáme, jak nám se to nelíbilo, když my byli malí a jaký to byl pocit, když nás někdo do něčeho nutil. Jo holt na každého z nás v životě něco čeká, na někoho štěstí a na někoho smůla. Smůla je ovšem velmi relativní, těžko odhadnou, co pro někoho znamená štěstí a to je pro dalšího smůla. Nejhorší je to, co čeká na vás, když se kouknete zpátky, i když se to dělat nemá. Máme se pořád koukat dopředu a na to špatné se zapomíná. Já si nechci připomínat svou minulost. Jen bych možná chtěl někomu něco připomenout a tomu, co to nezná, ukázat to, co nezná. A taky ukázat, jak jednoduše se může stát z toho vašeho miláčka, ten špatný a jak se k němu chováme, když zjistíme, že dělá něco, co neznáme a každý o tom mluvíme rovnou jako o hotové věci. Je to špatné a měli bychom se tomu vyvarovat. Jen nevíme jak. Protože s tím holt nikdo nepočítáme. Ve škole nás nikdo neučí, jak se v takové situaci zachovat, a tak si myslím, že tímto přečtením někomu ulehčím pohled na druhého. Kterého máme moc rádi, jen nevíme, jak mu máme pomoct a naopak se od něj odvracíme a děláme jednu chybu za druhou jak my tak on nebo ona, co se do toho dostane. Jedno je ovšem jisté, nikdo se do toho nedostane náhodou. Záleží na povaze. Někdo se tomu vyvaruje a nikdy s tím nepřijde do styku a nebo dělá, že to nevidí a že jeho se to netýká. Přitom v tom dávno je ani o tom neví, že to jeho děťátko už dávno není dítě a dělá věci, které by nenapadly nikoho ani ve snu….
Jak se stane z člověka chodící prázdná nádoba?
Je to tak velice jednoduché. Stačí se dostat na blbé místo ve špatnou dobu. Nebo ještě jinak být na správném místě ve správnou dobu. A potkat někoho, koho neznáme a chová se k vám velice přátelsky.
Já jsem taky potkal jednoho takového člověka. Byl to přítel mé kamarádky. Těžko byste od něj čekali, že se nebude zrovna chovat tak, jak se chováme my ostatní. Na první pohled vypadáme všichni stejně a když někoho znáte celkem dobře a pracujete vedle něj nějaký ten rok, myslíte si, že ho znáte a že by se s někým špatným ani nebavil. Ale co když to neví ani ten dotyčný, kterého znáte, s kým vlastně chodí?
V jednoduchosti je síla a někdo v sobě tu sílu má a někdo ne. Ale co je ta síla.
Pracujete, děláte a snažíte se žít podle toho, jak žijí ti ostatní.
Jenže jak vlastně žijí ti ostatní. Nikoho neznáme tak dokonale, můžeme jej jen odhadnout podle toho, jak mluví o své rodině, jak se obléká. Co jí a co nejí. Co říká, že má rád a nemá rád. Jen si osobně myslím. Že každý z nás, když s někým mluvíme, tak nemluvíme stoprocentní pravdu. A vždy si ta slova v hlavě nějak upravíme, abychom se ostatním více zalíbili a byli o něco zajímavější.