Jedna z potřeb

Potřeba
Sedím a chce se mi.
Jakmile vstanu, budu muset.
Sedím dál.
Držím nohy křížem.
Myslím na počasí, je hezky.
Mně však není.
Ale bylo by, kdybych býval šel.
Já nešel.
Nyní se bojím zvednout.
Co když tam s tím nedojdu?
To snad radši pojdu.
Ještě tady jsem.
Přišla pracovní návštěva.
Slušnost velí vstát a přivítat.
Činím tak, a je to, nikam nemusím.
Kape to z nohavic.
Je mi příjemně a i teplo.
Je mi hrozně i trapně.
Jaké pak z tohoto vyvodit ponaučení?
Jdi, když můžeš, pak už je pozdě.