Děsně děsnej den

Děsně děsnej den
Sedím u PC. Pracuji a chvíli co chvíli stahuji poštu. Mrknu, kdo že mi to píše. Jsou znát ty návštěvy pornografických stránek, takže chodí samý spamy.
Při posledním pokusu se vklínilo několik emilů, jež musím zpracovat.
První je pozvánka od mojí strany na schůzi, moc se těším na Jirku. Jistě tam bude.
Příští týden budeme mít průvod za svitu lampiónů.
Půjdeme ruku v ruce a budeme tvořit krásnou stínohru na chodnících.
Dojdeme až na Hradčany, kde dostaneme od holohlavců víc, než si zasloužíme.
Pak se rozprchnem, já možná skončím u Kocoura. Dám si tam 5 dvanáctek a na odchodu dva rumy. Cesta je poměrně daleká. Jedu až na Chodov. Bydlím v krásném domě s kamennou omítkou, se schodištěm bez oken, schody s PVC krytinou. V domě bydlí de fakto malé město. Je nás tu 800 obyvatelů a neznám ani souseda. Dost často spolubydlící zajímá, jak bydlím, a tak chodí na návštěvu, bohužel i v době moji nepřítomnosti. Mám pocit, že je to u nás jako v ponorce. Tam se spí na směny. Já mám tu noční.
Venku je jaro, přestože je podzim. Už aby byla zima, to bude jako v létě.
Mám divný pocit. Je středa a zítra končí pracovní týden. Jak se tedy mám dnes chovat?
Kafe mám v sobě druhý. Čaj taky. Pak mám poděbradku s příchutí. Mám sraz s manželkou. Má potřebu koupit pokrývku na spaní.
Já mám potřebu jinou.
Myslím na sex.
Na co asi myslí ona? Že by na pokrývku?
Tlačí mne pásek, je to obědem. Neměl jsem tak žrát.
Nepracuji a je mi to jedno.
Myslím na motorku, mám crosku. Venku to jaro, dal bych jí pořádnou nálož.
Tam kde jezdím, mne rádi mají, jen když mi nejezdí. Má krásný zvuk, možná proto.
Má pěkný drapáky, možná i proto.
Zase do té radosti vstoupil pracovní telefon.
A já musím jít.
To je tedy děsnej den co?!