Záchrana

Sedí tiše v zadní lavici. Nikdo si jí nevšímá. Všichni mluví a překřikují se. Už z toho hluku šílí. Zacpává si uši, zavírá oči. Pokládá hlavu do klína a z očí, které má pevně zavřené, jí začínají téct slzy. Nikdo to nevidí, je hodina, ale všichni řvou.
Honí se jí hlavou spousta myšlenek, ale jedna převládá... jak vypadnout, dostat se pryč... někam, kde bude ticho a klid.
Pustí jedno ucho a začne hledat v tažce. Uvědomí si, že jí máma dala malou krabičku, kterou má dát učitelce. Nahmatá ji a vytáhne. Otevře ji, je plná tenkých žiletek. Vyndá jednu a krabičku zavře.
Levou ruku položí na klín, tak že má dlaň nahoru. V pravé drží žiletku. Vezme ji a přiloží na levé zápěstí... řízne... a znovu... začne jí téct krev a jí se uleví. Najednou si ale uvědomí, co zase udělala, dívá se na krvácející zápěstí a říká si... 'Jak jsem to mohla zase udělat? Jak to teď zastavím?'
Kluk, co sedí vedle ní, si toho najednou všimne. Podívá se jí do očí. Ona se na něj podívá se skleslým pohledem. Začne hrabat v tažce a vytáhne látkový kapesník. Ona se k němu pootočí a on jí to rychle zaváže, aby zastavil krvácení a přitom si všimne další jizev. Derou se jí slzy do očí, začíná znovu tiše brečet.
Zazvoní, konec hodiny. Zpět se k němu otočí a poděkuje mu. Zároveň ho požádá, aby to zůstalo mezi nimi. On přikývne, že ano, ale že by s tím měla něco dělat, vyhledat pomoc. Ona jen řekne: "Ano, asi ano, asi potřebuji, ale zvládnu to sama, překonám se a už to neudělám. Budu se snažit." "Ty tomu věříš?" " Ne, ale doufám v to." "Kolikrát jsi to již udělala?" "Jen párkrát, jsou to jen povrchové řezy." "Zatím.... ale proč?!" "Já nevím... teď jsem si potřebovala ulevit.... bylo mi děsně z toho prostředí tady..." "A pomohlo Ti to?" "Ano, bylo mi dobře, ale jen chvíli... ale uvědomila jsem si, co jsem to zase udělala a pocit zklamání, úzkosti, strachu a nenávisti se vrátil...." "Prosím, nedělej to. I když jsem to nikdy neřekl, moc mi na Tobě záleží. Věř mi. Uděláš to pro mě? Zahodíš žiletky a nikdy to neuděláš? Prosím..." "To jsem nečekala... Ale... ano... pro Tebe nikdy..." Usmáli se na sebe...
On jí neustále podporuje a je s ní. Tráví spolu hodně času a on jí vždy vytáhne nahoru. Nikdy to již neudělá. Neudělá to kvůli chlapci, který jí pomohl začít od začátku. Byl její záchranou a vždy bude pomocnou rukou.