Listy papíru jako listopad

Ahoj stránko
Byla jsi bílá a to mne přinutilo tě popsat. Nevím jestli z toho máš radost. Víš,jsem tu nyní sám, trpím nespavostí, je noc a tak si se mnou nikdo nechce povídat. Já se jim nedivím. Ještě před probuzením v hluboké noci při přemítání bylo mi jasno, co Ti svěřím. Tak zkusíme spolu hovořit, co Ty na to? Že souhlasíš? Ono, co Ti taky jiného zbývá.

Myslím, že v dobách minulých v daleké historii jsi byla z kamene. Víš o tom? Vím, že když někdo někomu něco chtěl sdělit, musel to vytesat do kamene. Tyto vzkazy vytrvaly věky a taky stály mnoho úsilí. Vše, co takto zpracováno bylo, muselo být věrohodné. Jen těžko by to šlo opravit. Pak přišli v Asii s výrobou papíru. Nebyl takový jako ten dnešní to spíš jako látka. Psalo se na něj vlastní krví i tuší. Pro věrohodnost a identifikaci pisatele byl na závěr opatřen podpisem, někdy i pečetí. Problém psaní je to, že mu rozumějí jen Ti, co písmo a řeč ovládají. A tak se zjevili malíři. Ty na Tobě tvoří různé malůvky. Jak šel čas, naučily se Tě vázat do sešitů a knih. Nebyla jsi už o samotě. Vyrábějí Tě ze dřeva, o tom jistě víš. Sloužíš dětem k učení a nám k poznámkám. Nyní, v době počítačů, se na Tebe začíná zapomínat. Jsi jedna z mnoha virtuálních možných. Už nejsi z papíru. Jsi nic a možná vše.

Nebuď z toho prosím smutná, říkám Ti.
Byla jsi bílá a to mne přinutilo tě popsat. Nevím jestli z toho máš radost? Víš,jsem tu nyní sám, trpím nespavostí, je noc a tak si se mnou nikdo nechce povídat. Já se jim nedivím. Ještě před probuzením v hluboké noci při přemítání bylo mi jasno co Ti svěřím. Tak zkusíme spolu hovořit co Ty na to? Že souhlasíš ono co Ti taky jiného zbývá.

Myslím, že v dobách minulých v daleké historii jsi byla z kamene. Víš o tom? Vím, že když někdo někomu něco chtěl sdělit musel to vytesat do kamene. Tyto vzkazy vytrvali věky a taky stáli mnoho úsilí. Vše co takto zpracováno bylo muselo být věrohodné. Jen těžko by to šlo opravit. Pak přišly v Asii s výrobou papiru. Nebyl takový jako ten dnešní to spíš jako látka. Psalo se na něj vlastní krví to i tuší. Pro věrohodnost a identifikaci pisatele byl na závěr opatřen podpisem někdy i pečetí. Problém psaní je to, že mu rozumějí jen Ti co písmo a řeč ovládají. A tak se zjevili malíři. Ty na Tobě tvoří různé malůvky. Jak šel čas naučily se Tě vázat do sešitů a knih. Nebyla jsi už o samotě. Vyrábějí Tě ze dřeva, o tom jistě víš. Sloužíš dětem k učení a nám k poznámkám. Nyní v době počítačů se na Tebe začíná zapomínat. Jsi jedna z mnoha virtuálních možných. Už nejsi z papíru. Jsi nic a možná vše.

Nebuď z toho prosím smutný, říkám Ti.

Byla jsi bílá a to mne přinutilo tě popsat. Nevím jestli z toho máš radost? Víš,jsem tu nyní sám, trpím nespavostí, je noc a tak si se mnou nikdo nechce povídat. Já se jim nedivím. Ještě před probuzením v hluboké noci při přemítání bylo mi jasno co Ti svěřím. Tak zkusíme spolu hovořit co Ty na to? Že souhlasíš ono co Ti taky jiného zbývá.

A co, že na to stránka?

Tak se podívej kamaráde, já mám spousty vlastností dobrých. Některé z nich připomenouti nutno je jak vidím. Mne můžeš číst třeba při svíčce a co si přečteš z toho svého PC když vypnou proud? Dalším příkladem může být věrohodnost smluvené věci jenž papírem s podpisem stvrzena jest. Zmíním i krásu a možnosti ručně psaného textu kdy švabachem potěšíš a hůlkovým vyplníš. To i v PC umím říkáš. Tak to je pravda, ale funguje to jako virtuální sex. Pěkné ale neosobní.

A co dál zmíniti chceš?

Já se o sebe nebojím, to jen o Tebe.